Jinými slovy jistá sešlost k jedné z nejoblíbenějších filmových postav patří. Tentokrát se stala hrdinovou určující charakteristikou – a zároveň z ní tvůrci vytěžili méně, než by nejspíš bylo možné.
Nacisté jsou zpátky
Aktuální film, díky němuž Harrison Ford ve své roli pokračuje úctyhodných 42 let, cílevědomě tematizuje plynutí času a možnosti, jak se s ním poprat. Ústředním artefaktem je tentokrát tajný strojek z dílny řeckého učence Archiméda, který – krátce řečeno – umožňuje cestovat v čase. Podobně jako filmové médium: diváci jsou na úvod vystaveni lehce šokující konfrontaci mladistvého Indyho, který se díky digitálnímu kouzlu prohání po střeše vlaku vezoucího na sklonku 2. světové války uloupené cennosti, s jeho stárnoucí verzí v roce 1969, kdy se odehrává hlavní příběh.
Kdysi slavný Indiana Jones je v této nové éře omšelý profesor, jehož soukromý život je v troskách, jeho přednášky studenty nezajímají a veřejnost má nové idoly: čerstvě jsou to astronauti, kteří dobyli Měsíc. Nová doba má i své nové bolesti, zejména válku ve Vietnamu. To ovšem neznamená, že se ještě nemohou vynořit staří padouši.
Tím hlavním je v tomto dobrodružství německý vědec doktor Voller (Mads Mikkelsen), který pod novou identitou vybudoval americký vesmírný program. Nevzdal se nicméně svého nacistického přesvědčení ani snu o změně historie. Logicky proto nutně potřebuje zmíněný Archimédův vynález. A kdo jiný mu ho může vyfouknout (a zároveň mu jej neustále přihrávat), než Indiana Jones. Tentokrát ve společnosti své kmotřenky Heleny (Phoebe Waller-Bridgeová) a jejího parťáka, marockého chlapce Teddyho (Ethann Isidore).
Mělo by to fungovat. Ale...
Pátý film o Indiana Jonesovi je první, který nerežíroval Steven Spielberg, jenž před desítkami lety spolu s Georgem Lucasem slavného hrdinu stvořil. Původně se sice měl režie ujmout i popáté, nakonec však svůj post přepustil Jamesi Mangoldovi. Tvůrci, který s sebou nesl výrazný příslib: jednak celkovou úrovní své dosavadní tvorby (natočil mj. snímek Walk the Line o bouřlivém životě Johnnyho Cashe či drama z prostředí automobilových závodů Le Mans ‚66), především ale proto, jak působivě se vypořádal s rozlučkou jiné slavné postavy, komiksového Wolverina v podání Hugha Jackmana ve filmu Logan: Wolverine z roku 2017.
Indiana Jones a nástroj osudu USA 2023 Režie: James Mangold Premiéra 28. 6. |
Na scénáři Nástroje osudu pracoval nejprve dlouholetý souputník Stevena Spielberga David Koepp, pod finální verzí jsou ovšem podepsáni také Mangold a jeho spolupracovníci ze zmíněného snímku Le Mans ‚66, bratři Jez a John-Henry Butterworthové. Tvůrci se svému Indymu vynasnažili pečlivě umést cestu k úspěchu a poučili se přitom ze slepých uliček, které prozkoumal předchozí film Království křišťálové lebky, situovaný do roku 1957.
Od sovětských agentů, kteří příběh výrazně posouvali k bondovkám, se vrátili k osvědčeným nacistům; také ale doktora Jonese dost nevybíravě připravili o syna, který se mu minule pletl do cesty, a hereckou účast Karen Allenové v roli hrdinovy životní lásky Marion omezili na minimum. Tím se ovšem zároveň dostali do pasti. Jejich Indiana Jones nemá pro co žít, natož se honit po světě za dobrodružstvím – a jakkoli to zpočátku vypadá jako odrazový můstek k sofistikovanější studii stárnoucího hrdiny, je z toho nakonec spíš jen kostrbatá konstrukce a marné hledání věrohodné motivace.
Nový impuls má Indymu dodat závažnost čerstvé hrozby i energie jeho kmotřenky Heleny (kterou osmnáct let neviděl), to je ale na uzavření oblouku klenoucího se přes čtyři dekády přece jen málo. A tak je vrcholem snímku přece jen autenticky dojemný výjev s Marion, působivá variace jedné ze slavných scén z prvního filmu. Je to ale předchozím dějem nijak nepřipravený přílepek, osamocený stejně jako izolované pokusy vydolovat z hrdiny životní moudrost.
Ztrácejí se ve sledu akčních scén, vesměs atraktivně provedených, nápaditých i odkazujících k minulým vzorům, současně však také svým způsobem nevzrušivých – což je potíž, která se netýká jen tohoto filmu. Možnosti nových technologií paradoxně vedou k pokrčení rameny nad výjevy, které by v době prvního Indiana Jonese budily nadšení.
Klacky pod nohy hází novému Indymu také množství dílčích naschválů, kde děj až příliš očividně nedává smysl. Fenomén Indiana Jonese pochopitelně nevyrostl na reálné proveditelnosti jeho dobrodružství, tentokrát ale musejí diváci prokázat opravdu velkou dávku dobré vůle. A nejde jen o paradoxy cestování v čase, ale o elementární logiku.
Přes to všechno je další setkání s Harrisonem Fordem v jeho životní roli cenný zážitek a je dobře, že byla tahle kapitolka filmové historie připsána. Bude s ní však spojená také otázka, zda nemohla být lepší a místo gradujících rozpaků přinést skutečnou katarzi – čas je sice neúprosný, ale zase tolik tvůrce filmu netlačil.
