Cesta, kterou Jana Kirschner na hudební scéně urazila, je hodná obdivu. Začínala ve druhé polovině devadesátých let jako mladá vysloveně popová tvář, jejíž cestu do značné míry určovali manažeři, hudební vydavatelé a média. K popularitě jí pomohla i účast ve finále slovenské Miss. Přes několik více či méně překotných pokusů o změnu se z popové scény do značné míry vyvázala. Nejprve kvalitativně, když vydala v roce 2010 výborné album Krajina Rovina, poprvé v produkci Angličana Eddieho Stevense, který se stal také jejím životním partnerem.
Přímo do ucha
V následujícím období odešla od nadnárodního hudebního vydavatelství, nový domov našla u progresivní slovenské značky Slnko Records a uvedla se zde minisérií alb Moruša biela (2013) a Moruša čierna (2014), jimiž vstoupila plně na pole alternativního popu – přitom si ale udržela pozici mediálně sledované umělkyně, což je v našich krajích spíše neobvyklý jev než standard. Následujících deset let řadové album nevydala, což neznamená, že by na hudbu rezignovala, natočila vynikající koncertní dvojalbum, desku dětských písniček, skládala hudbu pro filmy i televizi a nárazově pracovala i jako producentka.
