Zavzpomínali jsme na českou festivalovou premiéru kapely a mimo jiné zjistili, že do vydavatelství Ninja Tune nezapadají.
LN V Česku jste si svou open-airovou premiéru odbyli v roce 2003. Jak na festival OAF vzpomínáte?Zvláštní den. Jako blbci jsme si dali všechny naše syntezátory a efektové pedály do jednoho kufru. Jenže ten s námi do Česka nepřiletěl. Měli jsme tu jen pár hodin na sehnání nové výbavy. Naštěstí pořadatelé tehdy přiměli majitele místního obchodu s hudební technikou, aby nám otevřel a my jsme si mohli půjčit, co jsme potřebovali.
Proto si na festival dobře pamatujeme, i kvůli tomu extra adrenalinu. Od té doby si už nikdy nedáváme naši techniku do jednoho kufru. Ale jinak byl OAF skvělý a po našem koncertě jsme si užili i několik jiných vystoupení.
LN Teď je však rok 2010 a 17. července V Ostravě předvedete své nové album One-Armed Bandit. Jak na pódiích funguje?Ty skladby jsme schválně nahráli tak, aby byly velmi blízko tomu, co děláme na pódiu. Jako cvičené opičky jsme je dokola na trénovali šest měsíců. Ale samozřejmě při živém hraní skladby natahujeme a dáváme víc místa improvizaci.
LN Čím to, že zní komplikovaněji než předchozí deska What We Must? Odráží aktuální psychické rozpoložení?(Smích) Doufám, že ne. Třeba já jsem mnohem klidnější člověk, než napovídá moje muzika. Prostě jsme chtěli, aby album znělo víc bláznivěji než cokoliv předtím. Při nahrávání jsme poslouchal hodně progrockových nahrávek. Ale stejně to nepomohlo.
LN Bláznivěji? Mám zato, že na něm chybí vyloženě optimistické melodie.Nesouhlasím. Nemyslím si, že jsou melancholické. Právě naopak, můj názor je, že One-Armed Bandit má mnohem víc pozitivnější energie než předchozí nahrávky. Ale jde o můj subjektivní pocit.
LN Lepší náladu vytvářely třeba samply, které tam už nyní nejsou...Jaga Jazzist nikdy nepracovali se samply. Všechno jsme nahráli na živé nástroje, ale až pak jsme je upravili na samply. Na novém albu je třeba hodně softwareu. Staré bicí mašiny ze 70. let kombinované s pro tools programy.
LN Od elektroniky jste postupně přešli k převážně akustické hudbě. Proč?Kdybychom odstranili všechny naše současné elektronické elementy, zněli bychom spíš jako progrocková kapela ze 70. let minulého století. Elektronika dělá skutečně divy. Ale pravda je, že většinu toho syntetického nám vytváří jen živá elektrická kytara.
LN Vydavatelství Ninja Tune v těchto dnech slaví dvacet let, vy jste tam už deset. Stále spokojení?Ninja Tune je pro nás dobré. Ale nemyslím si, že tam s naší hudbou zapadáme. Od ostatních projektů jsme hodně daleko. Právě tímhle děláme label mnohem širší a zajímavější pro jiný druh posluchačů.
LN Za těch deset let jste udělali řadu kotrmelců. Už tušíte, kam se překulíte na novém albu?Nemám ponětí. Mezi alby si vždycky dáváme dlouhé přestávky, takže na přemýšlení budeme mít hodně času. Existuje ještě tolik věcí, které jsme dosud neudělali. Takže jsem zvědavý, jak dlouho budeme vydávat další a další nahrávku. Hudebně nás čeká ještě hodně let. Doufám.
LN Takže rekapitulovat na kompilaci se vám ještě nechce?Zatím nemáme žádný důvod k vydání "bestofky". Za každým albem si velmi stojíme a pokaždé se snažíme vytvořit nový zvuk. Jaga Jazzist podle mě nejsou kapelou hitových melodií. Až nás vydavatelství vyzve, bude pro nás těžké zkompilovat nějaké to "best of".
