To takhle jednou stál David Lynch před svým domem a kolem něj šla Laura Dernová. Oznámila mu, že je teď jeho nová sousedka a že by to mohla být dobrá záminka, aby spolu zase natočili nějaký film.
Pro režiséra se toto setkání stalo záminkou, jak začít lapat kdesi v prostoru mezi vědomím a nevědomím nápady na nový projekt. Film s Dernovou pak skutečně natočil, ale ne podle obvyklého postupu, kdy se hotový scénář natočí a sestříhá.
Lynch točil bez scénáře, když dostal nápad, šlo se na plac. Scény se rodily, aniž by jejich tvůrce věděl, jak je nakonec poskládá. Výsledkem je jakési hyperautorské dílo: Lynch sám třímal digitální kameru, materiál vlastnoručně sestříhal a film také sám distribuoval. Poprvé také natáčel mimo USA, konkrétně v polské Lodži, která mu učarovala zejména v zimním období, kdy se na množství zdejších továrních komínů napichují nízké mraky.
Život, nebo film, nebo remake?
V tíživé atmosféře zasněžené Lodže se tedy částečně odehrává příběh herečky Nikki Graceové, která se chystá na největší roli svého života. Když se zamiluje do svého kolegy, začne se její život podobat filmu, který právě točí. Navíc zjišťuje, že hraje či „žije“ v remaku polského snímku s názvem 47, který nebyl kvůli jakési tragédii nikdy dokončen.
To je jen fragment událostí, jež lze vylovit a kauzálně svázat v nekonečném toku asociativních záběrů. Žádný z nich nepostrádá charakteristickou atmosféru, nicméně jejich nahodilost může iritovat či mít alespoň hypnotický účinek i na nejotrlejšího vyznavače Lynchovy neotřelé filmové řeči.
Sekvence v polštině sice můžeme identifikovat jako záběry z onoho snímku 47 (ačkoli jen Bůh a Lynch ví), ale co si počít s podivným králičím sitcomem? Problém je právě v tom, že si svou diváckou bezradnost nemůžeme orgasticky užívat, jako se to dařilo třeba v Mulholland Drive nebo vůbec ve většině předchozích Lynchových filmů.
Nebylo třeba vědět, „kdo zabil Lauru Palmerovou“, protože jsme dostali dostatek vizuální, zvukové, intelektuální i duchovní potravy, abychom byli náležitě ukojeni. Spokojovali jsme se s dílčími úspěchy, kdy se nám podařilo identifikovat či zařadit symbol, motiv, odkaz a dál jsme se nechali unášet do Lynchova světa mystického bezpečí daleko za hranicí reality.
Přitom se režisér paradoxně příliš nezpronevěřil své estetice a zdaleka neodbočil ze své cesty tak, jako to udělal v případě Příběhu Alvina Straighta, Duny či Sloního muže. Přesto při sledování Inland Empire jen stěží zažijeme podobnou slast, jakou nám poskytovaly jeho nejlepší filmy (a ani napodruhé to není lepší).
Tentokrát bez Badalamentiho
Na vině může být právě digitální kamera, která Lynchovi sice poskytla tolik kýženou tvůrčí svobodu, ale zároveň jeho film zbavila charakteristické estetické vytříbenosti a - jakkoli to může působit povrchně - vizuální krásy. Režisér, který měl patent na objevování krásných a talentovaných hereček, si tentokrát libuje v záběrech špinavé a zohyzděné Dernové.
V kontextu celého filmu je to banalita, ale výmluvně ilustruje pocit, jenž Inland Empire vzbuzuje: bezmála všechny Lynchovy filmy působí jako surrealistické sny, často i noční můry s množstvím nepochopitelných událostí, vždycky ale bylo rozkoší do nich upadat, protože byly navzdory všem okolnostem krásné, Inland Empire není.
Může za to i absence hudby Angela Badalamentiho, bez níž si lze Lynchův svět jen těžko přestavit. Režisér ji nahradil řadou jiných skladeb (dvě sám nazpíval), mezi nimiž mají dominantní podíl ty od polského skladatele Krzysztofa Pendereckeho. Jsou tísnivé, jako když na člověka padá strop.
Nebylo by moudré nechat si tento Lynchův opus uniknout, do sbírky jednoznačně patří. A sledovat, kam se tvůrce ubírá, je samo o sobě zážitek. Minimálně si lze užít, jak se zde zjevují herečky z jeho předchozích filmů (od Dernové přes Grace Zabriskie až po Lauru Harringovou), tyto hry hraje Lynch stále stejně, v jiných si trochu změnil pravidla, ale pořád je to on.
HODNOCENÍ LN ***
Inland Empire
Polsko/Francie/USA 2006
Scénář, režie, kamera: David Lynch
Hudba: Krzysztof Penderecki
Hrají: Laura Dernová, Jeremy Irons, Justin Theroux, Hary Dean Stanton a další
Distribuce v ČR: SPI
Premiéra: 12. 7. 2007
