Lidovky.cz: Čím je Radio 1 tak výjimečné, že si zasloužilo knihu?
Je to i celosvětově jeden z velmi vzácných případů, kdy zdánlivě neúprosný trh nerozdrtil kreativitu a svobodu; DJs hrají hudbu, kterou sami vybírají, a to bez jakéhokoli svazování a omezování. Není třeba se podbízet. A není třeba podceňovat publikum.
I po třiatřiceti letech rádio funguje na stejném principu a dokáže se uživit – ne že by takovou hudbu jako my nikde jinde nepustili, ale snad nikde to nefunguje jako normální komerční stanice, jako firma. Spíš jde o neziskovky nebo o projekty v rámci veřejnoprávních médií. Je to kouzelné místo, kam každý nosí svoje nejlepší písničky.
Porušují se tu pravidla, nemáme ranní show a DJs je asi 150, což je taky unikum. Plus to místy byly strašně vtipné historky a fotky, které stojí za to, aby se objevily a zakonzervovaly. Při práci s archiváliemi i při samotném sběru výpovědí jsem narážela na to, že spousta věcí už se lidem vytrácí z paměti, takže mám dojem, že byl nejvyšší čas to spáchat.
Lidovky.cz: Proměňoval se vliv Radia 1 na hudební scénu v čase?
Určitě ano, zpočátku přinášelo „západní“ hudbu, která u nás nebyla vůbec dostupná, a lidé si nahrávali vysílání na kazety a díky rádiu objevovali neznámé skupiny.
Dnes je DJ více průvodcem, který sleduje dění a pro posluchače třídí nadprodukci. A po celou dobu je pro mnoho místních kapel také jediným rádiem, které jejich hudbu zahraje, a rádo.
Ukázka z audioknihy Život v éteru, která vyjde na podzim 2023: https://t.co/sbW7N06lWk
https://t.co/2V5uLDx9mX https://t.co/jnaep8IwVr
Lidovky.cz: Radio 1 si vždy zakládalo na tom, že hraje novou a progresivní hudbu. Bylo nějaké, byť nepsané a ryze interní pravidlo, jaká hudba se naopak pouštět nebude?
Nevím o tom, ostatně pořad Strašidelný zámek, kam Ondřej Štindl vybíral to nejhrůznější z normalizačního popu, se občas vydal tam, kam nechodí ani ta nejkomerčnější rádia. Myslím, že postupně prostě přibývaly další žánry a další moderátorské přístupy.
Lidovky.cz: Jednu dobu se žertem říkalo, že vstupenkou mezi moderátory R1 je vada řeči. Kdy tenhle fanouškovský přístup přebila profesionalita?
Zatím se tak nestalo!
Lidovky.cz: Kniha vznikla i díky úspěšné crowdfundingové kampani. Čím si tak velký zájem vysvětlujete? Sentimentem posluchačů?
Musím říci, že mě mile překvapilo, kolik lidí si chce o Radiu 1 číst a kolik vlastně je těch „sentimentálních“ lidí. Ti, kdo si ji koupili, jsou obvykle padesátníci, kteří s R1 dospívali, a ta nostalgie plus hlad po historii zřejmě způsobila takovou smršť.
Lidovky.cz: Chystáte i audioknižní verzi knihy. Nebude přece jen ochuzena o to množství unikátních fotografií?
Většina už je natočená, nyní se vyrábějí různé ruchy a hudební motivy. Pro mě osobně jsou fotky hodně důležité, ale překvapivě hodně lidí mi psalo, že třeba v autě si audioknihy pouštějí moc rádi a chtěli by ty emoce prožít, tak proč jim to nezkusit nabídnout.
V audioknize bude zatím utajovaný „bonus track“, který sice fotky nenahradí, ale nabídne ještě něco navíc. Když jsem byla v nahrávacím studiu poslouchat, jak knihu Jitka Ježková, která má s audioknihami hodně zkušeností a zároveň prošla Radiem 1, namlouvá, působilo to na mě tak emotivně, až jsem byla zaskočena.
Audioknihu mám tedy pocitově zařazenou někam do vedlejší přihrádky, není to to samé jako tištěná knížka, ale působí jinými cestami.
Lidovky.cz: Vy sama jste ve své publicistické činnosti v 90. letech i jako DJ na Radiu 1 patřila k radikálním propagátorům elektronické taneční hudby. Jaká je dnes její pozice? Jakou roli v její oblibě hrála móda?
Myslím, že zarostla do jiných žánrů a občas se některé její odnože dostávají na výsluní. Teď část západoevropské mládeže objevila eurodance, což byla v 90. letech poměrně podbízivá braková záležitost, ale tím, že to autoři nezažili, dokážou to někdy využít celkem kreativně.
Alternativnější odnože pořád existují v klubech, případně se konají specializované festivaly. Zrovna nedávno se třeba některá novější i zavedená jména objevila na pražském festivalu Lunchmeat, který spojuje alternativnější elektroniku a kreativní vizuály. Konají se menší i větší parties, od podomácku ukuchtěných až po velkolepé a nákladné. Elektronika je součástí scény i nyní a nikam neodchází, ovšem současná generace ji už nevnímá jako revoltu proti rockerům.
