Každý z obrazů je dokonale provedený, ztvárňuje předem promyšlenou představu, často velmi složitou a rafinovanou. Každá z kompozic vyžaduje krajní soustředění. Jana Šárová na nich často pracuje týdny několik hodin denně. Kreslí na zemi, vsedě i vleže, což je fyzicky a také psychicky velmi náročné. Přesně a přitom živě vytváří komplikovanou skladbu různých motivů. V jejích představách se prolínají rozmanité příběhy, někdy až pohádkové či hororové a také až drsně eroticky laděné.
JANA ŠÁROVÁ – FUSION Kurátor: Radek Wohlmuth Galerie Václava Špály, do 27. 8. |
Obrazy malované akvarelovými barvami v sobě ukrývají odkazy k různým epochám a kulturám, které jsou často tak odlišné, a přesto vždy mají cosi společného. Spojují se v nich v takřka nekonečném proudu jen zdánlivě nesouvisející představy. Sny se v malířčiných vizích prostupují s fragmenty skutečnosti, a přitom má její projev ve své mnohosti řád, který svědčí o tom, že autorka musí mít do značné míry jasno, ještě než začne tvořit.
Daří se jí spojit bohatou imaginaci s přesnou skladbou prvků, uvolněnost s jasnou koncepcí, se smyslem pro vyjádření tajuplných příběhů prostřednictvím srozumitelné symboliky. Významnou úlohu hraje v její tvorbě ornament, který však u ní není pouhým opakováním geometrických či organických prvků, ale proměnlivým organismem.
Návaznost na symbolismus a secesní stylizaci
Každou ze svých zářivě barevných, detailně propracovaných „kreseb“ vytváří velmi dlouho. Ukládá se do ní třeba i několik týdnů každodenní systematické práce. Proto není dílo Jany Šárové příliš obsáhlé, zato z něho jasně vyplývá, že má svůj styl, který se vymyká jakékoliv módnosti. Důležitou součástí obrazů jsou také názvy, které mohou přispět k pochopení jejich smyslu. V jejím projevu je vidět návaznost na několik předchozích vln českého i středoevropského symbolismu a také na secesní stylizaci, kterou považovala generace avantgardních umělců a průkopníků čisté abstrakce za kýč.
Vlevo Slavnost lebek (2021, akvarel, tuš, tužka na papíře)
Tvorba Jany Šárové však zrcadlí především svou dobu s jejími až nelogickými, nebo dokonce nepochopitelnými propletenci či nepokrytou erotičností. Vedle rozměrných „dotažených“ obrazů vytváří i drobné studie, do kterých se přímo a spontánně promítají její prožitky, pohled na vztahy mezi lidmi, na svět kolem nás v celé jeho pestrosti, radostnosti, pochmurnosti i bizarnosti a absurdnosti. Důležitou součástí instalace jsou i soustředěné autoportréty, které jsou výstižné a zároveň velmi střídmé v přesné černobílé kresbě.
Obrazy vzniklé přibližně za posledních deset let jsou v Galerii Václava Špály rozděleny do tří podlaží v zásadě podle doby svého vzniku. Musely se zapůjčovat z mnoha sbírek, protože jenom několik z nich umělkyni ještě patří. Atmosféru dotvářejí a obohacují zrcadla vsazená do honosných rámů různých stylů, která výstavní prostor zintimňují. Jana Šárová patří stále ještě k mladým umělkyním, i když má již za sebou vyzrálé dílo, které se však stále vyvíjí.
