Můj táta měl její písničky rád a často mi pouštěl Jednou to pomine. Říkal, že by si přál, abych mu o ní natočila film. To byl impulz a já se odvážila oslovit ji – říká režisérka Olga Špátová, která půlhodinový portrét Radůzy svému otci, zesnulému dokumentaristovi Janu Špátovi, věnovala.
Napoprvé ji ovšem Radůza odmítla – jak říká ve filmu: „Svou podstatou se do showbyznysu nehodím.“ Ozvala se pak po půlroce sama, s tím že by chtěla uzavřít jednu tvůrčí kapitolu, a film spolu se záznamem koncertu by tomu mohl dobře posloužit.
Zpívám o ztrátách
Vznikla ojediněle ucelená výpověď – umělecká i lidská. Šestnáct písní (dalších sedm najdeme mezi bonusy) si z loňského říjnového koncertu v Divadle Archa vybrala čtyřiatřictiletá zpěvačka sama. Jsou tu její proslulé energické „odrhovačky“ i emocemi nabité písně ze všech tří alb, jež zatím vydala. Je tu ale i pár docela nových skladeb, které teprve vyjdou. Zpěvačka se doprovází na harmoniku, klavír a kytaru, příliš nemluví. Na slova dojde až v dokumentu.
Doma v teplákách, na kole v lese se psem Čertem, v pražských ulicích, na koni... Režisérka sleduje Radůzu na místech, kam patří, kde se cítí být sama sebou, kde může mluvit o tom, co a proč zpívá, kdo je, jak se hledala, jak se rodí její písně, jaká setkání pro ni byla v životě důležitá.
„Zpívám o ztrátách, každý v životě něco ztratil,“ říká Radůza na začátku filmu, Až postupně se spolu s ní dostaneme k tomu, že ztráty mohou být užitečné, posouvají člověka dál. Poprvé před kamerou hraje na varhany a přezpívává nové písničky. Vypráví o své přítelkyni Zuzaně Navarové, která ji objevila, když zpívala na ulici, o tom, jak si koupila harmoniku, o potřebě nezávislosti, o tom, že i vaření může být modlitba. Z rodinných fotografií se na nás dívá vzdorovité dítě – dospělo v ženu, která ví, co chce, a přesto stále nepřestává hledat. Nicméně „jde jen tam, kam chce“, jak zpívá v písni, jež dala titul filmu. Je to zajímavá a inspirativní podívaná, a ani není zapotřebí otevírat žádné „13. komnaty“.
Radůza se do showbyznysu skutečně nehodí a ani tímto filmem se jeho světu nijak nepřibližuje. Řekne na sebe jen to, co uzná za vhodné, nepotřebuje se „odkopávat“, nezabíhá do intimností, přesto může mít divák pocit, že ji díky filmu alespoň trochu poznal. DVD si odbude oficiální křest ve čtvrtek 5. dubna v pražské Městské knihovně u příležitosti posledního koncertu Radůzy před odchodem na mateřskou dovolenou.
