LN Vaše generace soutěž Eurovize znala, ale nemohla se jí účastnit. Nakolik je pro vás účast v Eurovizi v tomto směru satisfakcí?
Je to generační satisfakce. Ale nesmíte zapomenout, že v té soutěži ještě nejsem. Když to vyjde, budu ráda. Sleduju tu soutěž už mnoho let a jen jsem tiše záviděla všem, kdo se jí mohli zúčastnit. Je naprosto úžasné se v ní objevit, a představit se tak celé Evropě. Pokud v ní člověk uspěje, je to neobyčejné ocenění snažení zpěváka, ale i autora, protože to je především soutěž písní. Mě těší, že ještě mohu, dříve ta šance nebyla. Zaplať pánbůh, že jsem ještě při síle, a pokud budu vybrána, budu ze své účasti mít obrovskou radost.
Co jste si pomyslela, když jste viděla všech deset vybraných kandidátů Velké ceny Eurovize z Česka pohromadě?
Překvapilo mě, že někteří z těch, kteří tam podle mě měli figurovat, účast v soutěži odmítli. Je mi to trochu líto. Buď je to jejich nevědomost o té akci jako takové, nebo mají obavu mít kolem sebe konkurenci a zpívat před evropským fórem. Vždyť přece každý, hlavně z těch mladých lidí, by po takové příležitosti měl ihned chňapnout.
Jiří Korn tvrdí, že z tuzemského kola postoupíte jako vítěz vy...
Je to od něj hezké, že si to myslí, ale ať raději nepředbíhá...
Já bych zas tipoval jako možného vítěze Kabát, který teď v Česku prodává bezkonkurenčně nejvíc desek. Jak vedle nich hodnotíte své šance?
Skupinu Kabát mám ráda, ale tady jde o soutěž autorů a jejich písní, nikoli o prodejnost desek. Samozřejmě v ní ale hraje důležitou roli i to, kdo je interpretem písničky, jak ji zazpívá a jak ji ztvární.
Na svých internetových stránkách píšete, že jste si původně vybrala písničku Samba, ale došlo k upřesnění pravidel a vy musíte zvolit jinou píseň. O jakou změnu se jedná?
Bohužel jsme se se zpožděním dozvěděli od pořadatele – České televize, že nejen že píseň nesmí být vydána před 1. říjnem 2006, ale že nesmí být před tímto datem ani jakkoli komerčně užita, to znamená ani prezentována na koncertě. Já si písně, které hodlám zařadit na nové CD, předem testuji na posluchačích, abych se přesvědčila, že se budou líbit. A právě to se stalo se Sambou, kterou jsem představila na jednom koncertě před začátkem října. Skladatelé a textaři v této chvíli naplno pracují na zbrusu nové písni, ale máme připravenu ještě jednu píseň v záloze. Je jen škoda, že jsem od pořadatele nabídku na účast v Eurovizi neobdržela dříve, a hlavně, že jsem neměla k dispozici přesná a úplná znění pravidel, abych se podle toho mohla zařídit.
Viděla jste vítěze minulého ročníku, hororovou kapelu Lordi z Finska?
Viděla. No... je to takový úlet, ale proč ne. V tomhle smyslu je soutěž těžko hodnotit, její výsledky jsou nevyzpytatelné. Záleží na divácích, jak to vyhodnotí.
Přemýšlela jste o tom, jací lidé budou posílat hlasy vám? Jestli půjde o vrstevníky, kteří vám drží palce jako zástupci své generace, nebo o mladší publikum, kterému třeba imponuje vaše profesionální vytrvalost, houževnatost a energie?
Často koncertuji a sleduji spektrum svého publika, které je velmi široké, od malých dětí až po starší generaci. Takže předpokládám, že pokud nějaké hlasy přijdou, tak nebude záležet na generaci.
Před chvílí jste o svém nadcházejícím jubileu prohlásila, že jde o „neblahé číslo“...
Velmi nehezké číslo to je, tedy pro ženu.
Když vás vidí v televizi zpívat a tančit, musí ale mnoha vašim vrstevnicím připadat, že kdyby vypadaly jak vy, tak by na tom nic neblahého nebylo, nemyslíte?
Je velmi příjemné to poslouchat, ale počty jsou neúprosné.
Myslíte, že by takové počty mohly být v soutěži nevýhodou, nebo by vám tam mohly naopak zjednat respekt?
Za prvé, tam je to jedno, je tam neomezená věková hranice, ale záleží na tom, jak člověk vypadá, jak zpívá, co má na sobě, jaké vyzařuje charisma, jakou má píseň čili tam bych do toho věk vůbec nemíchala. Ten tam totiž vůbec nehraje roli. Vždyť on taky leckterý třicetiletý vypadá, jako by mu bylo snad sto padesát.
Zmínili jsme se o tom, že Velká cena Eurovize je soutěž písniček. Každý z vás deseti interpretů vybral své skladbě patrona. Koho jste si zvolila vy?
Režiséra Jirku Adamce. Jednak jsem hledala člověka, který má o hudbě přehled, aby dovedl nějakým způsobem písničku ohodnotit a obhájit. Za druhé to má být člověk, který dokáže dobře mluvit, dobře písničku i zpěváka prezentovat, a to Jirka jako profík bezesporu dovede.
Ale on přeci ještě neví, kterou písničku vlastně bude hájit?
Ne, vzhledem k nastalé situaci to ještě neví.
Takže se rozhodl hájit spíš vás než nějakou skladbu?
Ne, on bude doporučovat především píseň, ale samozřejmě také moji osobu. A která píseň to bude, se dozví včas.
Znala jste někoho z těch, kteří jsou ve vybrané desítce s vámi?
Já tam nejspíš znám všechny.
Tak co třeba rappera Gipsyho?
Ne, tak toho ne. Neznám Gipsyho a pak ještě tu dívku, která vystupuje pod zkratkou.
Bavíme se o soutěžení – jste vůbec soutěživý typ, který se na takové poměřování těší?
Ano, těším se. Ale nejde mi tak o soutěžení, spíš o tu možnost prezentovat se a zazpívat na mezinárodním fóru.
Ale nejprve se bude poměřovat vás deset tady v Česku. Možná to bude znamenat, že se o vás začne o něco víc zajímat bulvár...
Počítám s tím.
Ale vždycky vám to přeci jedno nebylo...
Takhle: Není mi jedno, když píší lži, blbosti a urážejí. To samozřejmě nikomu jedno není. Ale nevím, co by si měli vymýšlet, když jde o hudbu. Ačkoliv – oni vždycky na něco přijdou. Třeba že mám třikrát za sebou stejnou sukni. A už jsem pro ně špindíra. A přitom autor takového článku si poněkud pozapomněl všimnout, že ke každé písni patří odpovídající image, a tudíž i oblečení. A ona kritizovaná sukně k Sambě prostě patří.
Před nedávnem jste začala v televizi moderovat hudební soutěž Hvězdy u piána, která má vyzkoušet, jak dobře diváci znají své oblíbené písničky. Jaká písnička z poslední doby baví vás?
V poslední době ráda poslouchám standardy Roda Stewarta v moderním podání.
Před chvílí jste přebírala dvě zlaté a jednu platinovou desku za prodej svých nahrávek a při tom jste několika novinářům a fotografům předvedla dost neuvěřitelné taneční a pěvecké číslo. Člověk se ptá, jaká energie vás pohání a kde je vlastně vaše hlavní motivace. Co si o tom myslíte vy?
Neustálá přízeň publika, vyprodané koncerty a dobře se prodávající desky, to je pro mě hnací motor.
Při vší své profesionalitě a energii jste se dnes žertem označila za „bábu“. K té máte daleko, ale přesto – jak se udržujete ve formě?
Sportuju, snažím se dodržovat správnou životosprávu a i na problémy se snažím dívat s optimismem.
Hana Zagorová nedávno v Lidových novinách prohlásila, že jakmile se přestane těšit na pódium, tak se zpíváním končí. Kdy a v jakém případě by pro vás zpívání ztratilo smysl?
Kdybych vycítila, že to přestalo těšit moje publikum.
