Přesně jako v roce 1724
Přehlídka nabídla koncerty na oblíbených autentických místech spjatých s geniálním skladatelem, jakými jsou především kostely svatého Tomáše a svatého Mikuláše, ale i v neokázalých prostorách typu velký přednáškový sál Anatomického ústavu, hala Hlavního vlakového nádraží, zoologická zahrada, Spolkový správní soud či pražírna kávy. To nejlepší z kantát, Braniborské koncerty, interpretace známých děl i nové formáty, umělci již zvučných jmen i talentované debuty. A také aktivní zapojení mezinárodního publika, které si zazpívalo v kostele svatého Tomáše spolu se sborem v originálním pojetí pašijí jako velkopátečních nešpor. Přesně jako v roce 1724.
Po loňském mottu „We are Family“ pořadatelský Bachův archiv opět použil angličtinu do názvu letošního ročníku „Bach for Future“. Odkázal tím jednak na průkopnictví Johanna Sebastiana, jednak na známý lakonický výrok Maxe Regera, že „b-a-c-h je začátek a konec veškeré hudby“.
Začátek lipské éry na postu hudebního ředitele města a kantora kostela svatého Tomáše nebyl pro osmatřicetiletého Bacha úplně snadný – místo získal až ve třetím kole, 22. dubna 1723. Byť pro radní nebyl první volbou, nakonec byl volbou nejlepší. Nelitoval nikdo. Ačkoli ještě předtím prý jednou ve vzteku napsal, že se mu nelíbí vyměnit titul kapelníka za kantora. Přestup od dvora v Köthenu mu otevřel nové umělecké perspektivy a pro veletržní metropoli jeho příchod znamenal významnou investici do budoucnosti. Ostatně Bach a jeho hudební odkaz je dodnes jednou z hlavních kulturních značek města i Svobodného státu Sasko. Svědčí o tom i samotný festival, který letos navštívilo rekordních sedmdesát tisíc lidí z 56 zemí.
Jádrem festivalu byla církevní hudba a kompozice, které tehdy novopečený hudební ředitel a kantor s mnoha povinnostmi i mnoha žáky vytvořil v prvním roce svého působení. V sezoně 1723/24 to bylo 63 kantát, z toho 38 nových, dále 21 starších, z výmarské éry, které více či méně přepracoval, a vznikla rovněž proslulá díla jako Magnificat a Janovy pašije, které byly uvedeny na Velký pátek 7. dubna 1724 v kostele sv. Mikuláše.
Fúze baroka s jazzem
Skvostná díla Johanna Sebastiana Bacha i jeho souputníků zazněla v interpretaci renomovaných umělců, jakými jsou Daniel Hope, Lang Lang, Angela Hewittová či Hana Blažíková, souborů jako třeba Bach Collegium Japan, Vox Luminis, Camerata Köln, Europe Galante, Neues Bachisches Collegium Musicum, zaujal i mladý barokní soubor Musica Gloria z Belgie, který sáhl i po méně známých, ba dokonce neznámých, a přesto velice zajímavých autorech.
Svou virtuozitu předvedl orchestr Gewandhausu pod taktovkou Andrise Nelsonse, se kterým exceloval klavírista Lang Lang ve 2. klavírním koncertu od skladatele Camille Saint-Saëns. Mezi sto šedesáti akcemi v jedenácti dnech nechyběla ani vystoupení předních chlapeckých pěveckých sborů, koncerty pod širým nebem, na kterých baroko fúzovalo s jazzem či heavy metalem, nebo oblíbené výlety za historickými varhanami do okolí Lipska. Součástí byla rovněž muzikologická konference i mimořádná výstava v Bachově muzeu, která vtahuje do hudebního kosmu skladatele a mapuje jak okolnosti jeho nástupu v roce 1723, tak i tvorbu a vliv na hudební život ve městě.
To se už nyní těší na Bachfest 2024, který bude ve znamení chorálových kantát.
