Rejstřík Kučerových záběrů je velmi široký. Mimo jiné zachycuje okamžiky policejního teroru při nejrůznějších protestech proti komunistickému režimu, kterých se sám zúčastňoval – po demonstraci k 1. výročí sovětské okupace byl uvězněn a zažil tak na vlastní kůži, co totalitní režim dokáže.
Pohyboval se v různých prostředích, do jeho fotografií se promítá jeho neobyčejný smysl pro vystižení situací typických pro svou dobu. Vyfotografoval třeba známého kamelota, který při prodeji Večerní Prahy na Václavském náměstí vtipně vykřikoval a upravoval titulky článků tak, že se mu dařilo vyjádřit ironický pohled na tehdejší vládce naší republiky „oddané“ Moskvě.
Zaznamenal pohřeb Jana Palacha, studentské protesty proti normalizační vládě, ale také útržky každodenního života z pražských ulic, z nočního města tehdy jen „spoře“ osvětleného. Z jeho fotografií vyzařuje i třeba pohoda kaváren nebo hospod, kde se lidé mohli pobavit při šachových partiích, karetních hrách nebo si mohli jen tak povídat.
JAROSLAV KUČERA: KLID PŘED BOUŘÍ. JAK JSME ŽILI ZA NORMALIZACE Fotografie ze 70. a 80. let Texty Jaroslav Kučera, Daniela Mrázková, Dušan Veselý, Tomáš Vocelka Praha, JAKURA 2022 |
Zajímalo ho prostředí „bufetů“, kde mohl zachytit běžné návštěvníky, kteří si tam zašli na párek a pivo nebo kteří tam dojídali, co zbylo po ostatních a v nestřeženém okamžiku někomu dokonce jídlo šikovně a bleskurychle odebrali. Vyfotografoval například hladového chlapa, který toužebně koukal oknem do jídelny či hospody. Na jeho snímcích jsou i prostitutky, které se v lokálech snažily někoho ulovit. Dařilo se mu doložit atmosféru města, které toho už tolik zažilo. Je tu vidět, jak se lidé oblékali, jak se při různých situacích tvářili a jaká byla celková atmosféra. Ale také naznačuje, že se i v nesvobodné době aspoň někdy dařilo zažít šťastné chvíle, při kterých z tváří mizela celková naštvanost a otrávenost.
Dokázal vystihnout i kouzlo nechtěného, když pacienti psychiatrické léčebny s nepřítomným výrazem seděli pod nástěnkou oslavující výročí Slovenského národního povstání. Některé fotografie působí ironicky, promítá se do nich autorův smysl pro vyjádření absurdity či grotesknosti, ale jiné jsou nostalgické nebo až romantické a tím se možná trochu podobají Lhotákovým kresbám a obrazům periferie nebo starých aut, motorek, lodí a letadel. A některé vyjadřují beznaděj těch, kteří ztratili všechny iluze nebo je ani nikdy neměli.
Tam, kde se zastavil čas
Cit pro vystižení grotesknosti byl pro české umění 70. a 80. let, kdy se svým způsobem takřka zastavil čas, typický. Kde jinde než v chátrajícím a zbědovaném městě, které bylo několik desítek let vystavené soustavné devastaci, by mohl mít fotograf takovou úžasnou inspiraci. Tu by ve fungujícím demokratickém státě rozhodně v takové míře nenašel. Velmi působivé jsou i intimní fotografie ze studentských kolejí, které autor shrnul do kapitoly s podnázvem Modelky, kamarádky, milenky.
Za pozornost stojí i přirozené portréty umělců. Kdyby Jaroslav Kučera býval emigroval, jak o tom vážně uvažoval, jistě by se mu žilo snadněji, ale pro jeho fotografickou práci a její silnou výpověď o našem tehdejším životním stylu bylo zřejmě lepší, že zůstal doma.
Letenská pláň; 1. máj 1975. „Toho neblahého února 1969 se opět v plné síle ukázala ‚ozbrojená pěst komunistické strany‘...“
Ve výpravné publikaci se najde nepřeberné množství témat, některá z nich fotograf objevil i na mnoha místech mimo hlavní město. Každopádně se kniha autentických fotografií z nejrůznějších prostředí stala upřímným a pravdivým deníkem zaznamenávajícím pestré příběhy své doby, která zahubila tolik talentovaných lidí, ale přesto ji mnozí z nich stačili ztvárnit se všemi jejími zápory a nakonec i klady. A Jaroslav Kučera se nevyjadřoval jen obrazem, ale své snímky doprovázel věcnými a vtipnými, někdy trochu smutnými či trpkými komentáři, které všem pomáhají pochopit, co se tehdy dělo.
