Sobota 25. června 2022, svátek má Ivan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Joža Uprka: svébytný umělec nebo folklorista?

Slovensko

  11:59
PRAHA - Jeho dívky a ženy v krojích ho proslavily doma i za hranicemi. Malíř Joža Uprka pracoval jako dokumentarista a přitom vytvářel umění. Posedlý byl krojem a zároveň frustrovaný jeho zánikem. Tento bouřlivák a samorost učinil též rodné moravské Slovácko kulturním centrem.

Joža Uprka: Poslední velká pouť u sv. Antoníčka (1925) foto: NG

Francouzský sochař August Rodin, oslněn kroji, hudbou i přátelstvím, prý při návštěvě Uprky v Hroznové Lhotě v červnu 1902 prohlásil: "To je Hellas!" Uprka se narodil před 150 lety, 25. října 1861.

Podle kritiků nezajímaly Uprku žádné směry, teorie či programy, on vždy maloval to, co viděl kolem sebe. "Pracoval jsem celý život ne pro slávu a uznání - ne pro peníze a jiné výhody - ne abych ponížil druhé - nýbrž jen pro věc samu, abych jako vědomý příslušník tohoto kmene zachytil co možná nejvíce z jeho života," řekl jednou.

Joža Uprka: Úvodnice z Velké - Z kostela (1896)

Malířka a jeho přítelkyně Zdenka Braunerová v roce 1897 napsala, že v budoucnu budou Uprkovy obrazy "vedle své umělecké ceny historickými dokumenty ke studiu české kultury", spisovatel Jiří Mucha, s jehož otcem Alfonsem pojilo Uprku dlouhé přátelství, zase napsal: "Mně se Uprka vždycky jevil spíš folkloristou než umělcem."

O životě Jožy Uprky

Joža Uprka se narodil 25. října 1861 do rodiny rolníka v Kněždubu u Strážnice a už od mládí chtěl být malířem. Ve 20 letech proto odjel do Prahy, kde po dvouleté přípravce vstoupil na Akademii do ateliéru Antonína Lhoty.

S ním se ale Uprka neshodl, a proto přešel v roce 1884 na studia do Mnichova. Zde s ním studoval třeba Viktor Oliva či Luděk Marod, seznámil se zde i s Alfonsem Muchou.

Po úmrtí matky se Uprka na jaře 1887 vrátil do rodného kraje, kde vystřídal mnoho ateliérů. Na čas šel opět studovat do Prahy, neúspěšně vystavoval a v roce 1892 odjel na rok do Paříže.

V roce 1893 dokončil Uprka obraz Pouť k sv. Antoníčku, což bylo dílo namalované v duchu impresionismu. Uprka přijal vzdušnost a světelnost impresionismu jako ideální metodu k vyjádření svého "malovaného kraje", barevné pestrosti krojů a sváteční nálady. V Praze ale vzbudil obraz zprvu nevoli, po úspěchu na pařížském Salonu si jednatřicetiletého umělce povšimli pak i v Praze. V roce 1895 získal Uprka za tento obraz zlatou medaili České akademie věd a umění.

'Joža je malíř povrchu'

Přesto tehdy básník Karel Hlaváček ve své kritice Uprkovy výstavy napsal: "Joža Uprka je malíř povrchu." Uprka se postupně stal slavným malířem svého "krojovaného" moravského Slovácka. O jeho patrně nejznámějším obrazu Jízda králů z roku 1897 kritik Václav Vilém Štech napsal: "Jízda králů je významný kus českého malířství; znamená živnou epochu našeho domácího impresionismu." Uprka po svých zkušenostech neměl příliš v lásce "západní Slovany", jak říkal Čechům, a nemiloval ani Prahu a Pražáky. Říkal, že ho v Praze na Akademii učili natěračství.

Joža Uprka: Teplanky na hřbitově (1937)

V dalších letech Uprka rád cestoval (byl v Itálii, Řecku, Egyptě, Palestině či Turecku), ve svých 35 letech se v květnu 1899 oženil s lidovou malířkou Anežkou Karlíkovou ze Svatobořic. Svatbě předcházela koupě pozemku v Hroznové Lhotě, kde si postavil prostorný ateliér. S manželkou, která žila kvůli duševní chorobě od roku 1905 až do své smrti v roce 1959 v psychiatrické léčebně v Kroměříži, měl čtyři děti (nejstarší syn Jožka zemřel v roce 1913 ve věku 14 let).

Uprkův ateliér byl posléze přestavěn na vilu podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Scházeli se tu lidé zejména z uměleckých kruhů, jako například Alois a Vilém Mrštíkové, Zdenka Braunerová, Herbert Masaryk, Leoš Janáček či Vítězslav Novák.

Joža Uprka: Štěrkař (1895)

V roce 1924 se odstěhoval na Slovensko do Klobušic u Ilavy. Když se v srpnu 1937 vrátil do Hroznové Lhoty, byl již nemocen. Zemřel 12. ledna 1940 na následky selhání ledvin. Pohřeb měl slavný, nad hrobem promluvil mimo jiné i protektorátní ministr Dominik Čipera. Joža Uprka je pohřben vedle bratra Františka na tzv. Slováckém Slavíně v rodném Kněždubu.

Poslední roky Uprkova života byly poznamenány kolaborantskými aktivitami umělcova syna Jana. Ten v roce 1938 spoluzaložil Národní obec fašistickou a v březnu 1939 byl spolusignatářem otevřeného dopisu Adolfu Hitlerovi, v němž děkoval za vytvoření samostatného slovenského státu a prosil ho, aby se zasadil o připojení moravského Slovácka ke Slovensku.

Autoři: ,

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Ekonomie hlouposti: počet hlupáků „v oběhu“ je vyšší, než si myslíte

Premium Hloupí lidé patří ekonomicky k nejnebezpečnějším. Za hloupé je třeba považovat ty, kteří škodí druhým i sobě samým. V...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!