Růžičkova kytara je dominantním instrumentem dvanácti nahrávek, odlehčených a průzračných tak, že působí, jako by taková hudba ležela coby houska na krámě. Je samozřejmé, že právě dosažení takového pocitu je pro muzikanta to nejtěžší na světě. Lehkost, jistá hravost, pevnost stavby každé z instrumentálních miniatur, cit pro melodii a atmosféra, to jsou základní rysy Fingerprints.
Růžička nebyl na tvorbu svých nadžánrových nahrávek sám, byť je téměř výhradním autorem skladeb. Za srdce ovšem bere i instrumentální verzí Svátků zapomnění Petra Skoumala, jedním Billym Joelem v úpravě hrdiny spousty akustických kytaristů Tommyho Emmanuela a lidovým motivem Ej lásko lásko.
Pro výsledek jsou podstatní i jeho partneři ve studiu vesměs z domácí muzikantské extratřídy: kontrabasista Robert Balzar, bubeník Miloš Dvořáček, trumpetista Oskar Török a citerista Michal Müller. Stejně tak je třeba zmínit Norbiho Kovácse, který ve svém studiu album natočil - jako prvotřídní kytarista měl právě pro tento druh hudby nepochybné pochopení a dokonalý vhled.
