Charakteristika „muzikál s písněmi Beatles“ je sice pravdivá, ale zní nepřiměřeně banálně a rozhodně neevokuje barvitou nápaditost filmu Across the Universe. Kdo zná snímek Frida nebo ještě lépe osobitou adaptaci Shakespearova Tita Andronika, může mít konkrétnější představu o nevyčerpatelném potenciálu režisérky Julie Taymorové.
Za projektem stojí zdánlivě jednoduchý nápad: autorka se svým týmem vybrala z obsáhlé tvorby Beatles třicet tři písní tak, aby se dal pomocí jejich textů vyprávět příběh. Písně tedy tvoří jakousi kostru filmového vyprávění. Tu scenáristé obalili materiálem, který jako by vypadl z muzikálové učebnice.
Nad vším se klene všeobjímající atmosféra nespoutaných 60. let plných změn. Ty se před našima očima odehrávají takřka v každé scéně: doba se vyvíjí závratným tempem a hudba (i kostýmy) s ní. Muzikál Across the Universe funguje jako dějiny tohoto desetiletí v kostce a v písni. Není to ovšem žádné uslintané retro, ale vcelku úderná reflexe té nejaktuálnější současnosti. Konfrontace dnešních hodnot se tu prudce sráží s tím, jak byl svět vnímán v emocionálně excitované éře před čtyřiceti lety.
Psychedelický Bono Vox
Na začátku příběhu opouští mladík Jude (Jim Sturgess) rodný Liverpool a odjíždí do Ameriky, na oko za prací, ve skutečnosti chce najít svého otce, kterého nikdy neviděl. Při té příležitosti pozná svobodomyslného Maxe (Joe Anderson) a jeho sestru Lucy (Evan Rachel Woodová). Zamiluje se a všichni se společně usadí v hippie komunitě v New Yorku. Pak Max musí narukovat do Vietnamu...
Průzračně jednoduché dějové schéma umožňuje nesmírnou košatost muzikálového pojetí. Jednotlivé hudební výstupy s naprostou samozřejmostí vyrůstají z děje, ten se jejich prostřednictvím jednoduše posouvá nebo obohacuje a rozvíjí. S písněmi se tu zachází podobně jako v muzikálu příbuzného ražení Moulin Rouge: text písně hraje důležitou roli, skladby jsou ovšem zaranžovány a (výborně) interpretovány naprosto originálně, takže tu a tam jsou takřka k nepoznání.
Samozřejmě platí, že každý herec je zároveň i interpretem svých písní. Režisérka nehledala mezi hvězdami ani mezi muzikálovými herci, ale prostě mezi herci schopnými zpěvu, případně obsadila zpěváky a muzikanty. Ve filmu například herecky debutuje skvělá zpěvačka Dana Fuchsová, jejíž postava má evokovat Janis Joplinovou. Stejnou premiéru si odbyl i muzikant Martin Luther McCoy v reminiscenci na Jimmiho Hendrixe. Jedinou star je v tomto „muzikálovém vesmíru“ Bono Vox, který si tu vystřihl psychedelické hudební číslo a la Jack Kerouack. Ale díky s vervou interpretované Come Together nepřehlédneme ani Joe Cockera jako žebráka v metru.
| Across the Universe |
|
USA 2007 Scénář: D. Clement, I. La Frenais Režie: Julie Taymorová Kamera: Bruno Delbonnel Hrají: Jim Sturgess, Evan Rachel Woodová, Joe Anderson, Dana Fuchsová, Martin Luther McCoy, Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 29. 11. 2007 |
Jen ojediněle mají písně taneční choreografii. Pokud ano, tak jsou pojaty takřka švankmajerovsky surrealisticky jako „verbířská“ I Want You se stylizovanými vojáky. Většina skladeb má spíš podobu osobních výpovědí jako nenápadně lesbické vyznání I Want To Hold Your Hand. Nejsilnější je nejspíš dramaticky pojatá obžaloba Strawberry Fields Forever.
Z filmu, v němž došlo i na loutky a animace, čiší nekonečná energie a touha po svobodě, která je dnes mnohem méně jednoznačná a méně ryzí, než byla v šedesátých letech. Úžasné je, že Across the Universe ani na vteřinu nepůsobí jako pomník Beatles, naopak slavné skladby tu výborně slouží filmu.
