A je to zřejmě autofikce, tedy oblíbená kombinace autobiografického psaní a fikce, reálné zkušenosti prodloužené a rozvinuté autorskou fabulací. Nasvědčuje tomu leccos: nejvíc asi autorčino příjmení a její vysokoškolská studia. Hrdinka knihy, nasekané do osmnácti kapitol, je Češka, co hned úvodem přistává s manželem Rusem v Rusku, v Petrohradu. Je rok 2012 a oni tam chtějí žít. On od rána do noci pracuje, ona se stará o malé děcko. Jenže tu starost jí kalí subjekt-objektivní napnelismy všeho druhu.
Hrdinka je v nové realitě čím dál nervóznější. A všecky její výlevy, ať v řeči, ať v konkrétních činech, mají jednak společný hromosvod (vlastního syna), jednak společného jmenovatele: ruskou mentalitu. Ten děsivý, přízračný a zrůdný konglomerát byrokracie, mafiánství a kriminality, tu s gustem pěstovanou brutalitu na všech úrovních vztahu k druhému i ke světu, to permanentní ponižování, buzerování, fatální sebeobelhávání, nulovou sebereflexi. Bezcílnost, úzkost, zmar.
