Neděle 28. dubna 2024, svátek má Vlastislav
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Mám ráda záporné charaktery, říká režisérka podvratného dětského filmu Kvík

Může být z prasátka domácí mazlíček, třeba jako pes? Dokázat to se pokouší devítiletá Babs, hrdinka filmu Kvík. Malé prasátko dostane jako narozeninový dárek od svého dědečka, který s ním má ale jako bývalý řezník trochu nekalé úmysly… foto: AČFK

Rozhovor
Může být z prasátka domácí mazlíček, třeba jako pes? Dokázat to se pokouší devítiletá Babs, hrdinka filmu Kvík. Malé prasátko dostane jako narozeninový dárek od svého dědečka, který s ním má ale jako bývalý řezník trochu nekalé úmysly… Hravý snímek, nominovaný na Evropský animovaný film roku, natočila holandská režisérka Mascha Halberstadová náročnou technikou stop-motion animace.
  14:00

Při té je animovaný objekt ručně posouván o maličké úseky. Výhodou této techniky je možnost animovat prakticky cokoliv, nevýhodou velká časová náročnost – například britský celovečerní animovaný film Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka se točil celých 5 let. Mezi české tvůrce využívající ve svých dílech stop-motion animaci patřily legendy jako Jiří Trnka, Hermína Týrlová, Karel Zeman, Jan Švankmajer či Jiří Barta.

Lidovky.cz: Proč jste se rozhodla zrovna pro techniku stop-motion animace, která je velice náročná na realizaci?
Ano, je to velice náročná technika, ale zároveň je v ní i něco magického. Musím říct, že si často připadám jako Bůh, protože pomocí stop-motion vytvářím nový život. Obyčejně jsem netrpělivá, ale když pracuji s technikou stop-motion, je to jiné. Baví mě celý proces, kdy si můžu hrát s úhly kamery i dalšími složkami. Jednoduše je to nejhezčí typ animace, protože můžete sledovat, jak vám roste před očima.

Lidovky.cz: Jak dlouho trval vývoj filmu?
Přibližně dva roky, nejprve jsme pracovali na vývoji scénáře, poté na samotné animaci. Přestože dva roky se může zdát jako dlouhá doba, celovečerní animované filmy často trvají mnohem déle.

Lidovky.cz: Co bylo na celém procesu nejtěžší?
Určitě postprodukce, zejména colour-grading, tedy barevná úprava filmu. Postprodukce je ošemetná, protože v ní chcete svůj film ještě vylepšit, ale zároveň vám docházejí síly. Vyjma postprodukce byl ale proces vývoje velice příjemný. V Holandsku ještě nikdy nikdo nedělal celovečerní stop-motion animaci, takže já i mí kolegové jsme se učili za pochodu. S producentem jsme koupili garáž a udělali z ní studio. Paradoxně nás semkl i covid – složité období zapříčinilo velkou pospolitost, často až rodinnou atmosféru.

Lidovky.cz: Film je založen na knize od Toscy Mentenové. Co vás na knize nejvíce zaujalo, když jste ji četla poprvé?
Vybrala jsem si tuhle knihu, protože mi připomněla Roalda Dahla, jehož jsem velká fanynka, a mám ráda lehce záporné charaktery. V této knize je dědeček opravdový záporák. Okouzlující, ale zlý – to se mi líbilo. Oslovily mě ale i další postavy i celý příběh.

Lidovky.cz: Změnila jste něco ve scénáři?
Ano! Asi 70 procent! Esence knihy zůstala, ale zbytek je úplně jiný. Od začátku jsme byli v těsném spojení s autorkou a ona přesně věděla, co a jak chceme změnit. Když viděla film, rozplakala se, protože film se jí líbil ještě víc než její vlastní kniha.

Lidovky.cz: Rodina ve filmu dbá na vegetariánskou stravu, všichni jsou vegetariáni. Bylo to i v knize, nebo ne?
S Fionou jsme o tom vedli diskusi. Obě jsme četly knihu už dávno a nebyly jsme schopné rozlousknout, kde se ten nápad objevil – jestli byl už v té knize, nebo přišel až s filmem. Pak mi napsala zprávu – vegetariánství bylo už v knize, kde je matka vegetariánka.

Lidovky.cz: Co si myslíte o vegetariánství? Jste sama vegetariánka?
Nejsem, protože miluju párky! Určitě jsem si ale vědoma vegetariánského konceptu. Můj film ale není o nějakém postoji, nemá být návodný, nemá lidem diktovat, ani je osočovat. Důležité nebylo ani tak vegetariánství, jako spíše obeznámenost dětí s tím, odkud pochází maso.

Lidovky.cz: Jaká byla vaše nejoblíbenější kniha, když jste byla dítě?
Prevítovi od Roalda Dahla. Je to kniha o starých lidech. Když byl můj syn malý, četla jsem mu ji a sama se do knihy znovu ponořila. Synovi se zprvu nelíbila myšlenka, že mu budu číst o starých – nezajímavých lidech – ale i on si knihu oblíbil.

Hravý snímek, nominovaný na Evropský animovaný film roku, natočila holandská...

Lidovky.cz: Líbí se mi, že malé prasátko ve filmu vypadá roztomile, ale zároveň budí velice realistický dojem. Jak se vám povedlo obě věci zkombinovat dohromady?
Myslím, že je to menším měřítkem, ve kterém pracuji. Je-li váš model opravdu malý, nepotřebujete spoustu detailů, které jsou nutné u většího měřítka, kde máte tendenci je přidávat, ale ve výsledku pak působí hrubě. V malém měřítku jsem o esenci, jednoduchost a podstatu. Měla jsem skvělou animátorku – řekla bych dokonce, že jsem měla nejlepší animátorku zvířat. Odvedla neskutečnou práci, objevila způsoby, jak zvířata ještě lépe načrtnout.

Lidovky.cz: Co je nejdůležitější ingrediencí pro tvorbu opravdu dobrého animovaného filmu? Dobrý příběh, trpělivost, peníze?
Myslím si, že dobrý příběh je na prvním místě. Vedle příběhu potřebujete i velmi dobré hlasy, respektive herce, zejména když jde o dialogy. Herecké hlasy jsou zásadní. Když vyrábím film, často o něm přemýšlím jako o živé akci, ne jako o animaci. Potřebuji dobré hlasy – zábavné, přirozené, hravé. Pokud máte dobré herecké hlasy, proces může být kreativnější, protože hlasy mohou inspirovat animátory k dalším kreativním řešením. Obecně si myslím, že zvuk ve filmu je důležitější než obraz. Když máte špatný zvuk a hezké obrazy, je to horší, než když máte dobrý zvuk a špatné obrazy.

Lidovky.cz: Jak vnímáte situaci animovaných filmů v Evropě? Stále se oklepáváme z pandemie, která byla složitá pro celý filmový průmysl.
Ano, stále je těžké dostat lidi zpátky do kin.

Lidovky.cz: Chodíte do kina?
Velmi často! Mám ráda animaci, ale obdivuji i hrané filmy, jsem zkrátka velká filmová fanynka.

Lidovky.cz: Cítíte rozdíl mezi kiny a populárními VOD platformami?
Pokud jdete do kina, uvidíte film v plné kráse – přesně tak, jak byl zamýšlen. S dobrým zvukem, v ideálním rozlišení, s velkými vtahujícími obrazy. Udivuje mě, že v dnešní době některé filmy vznikají pouze pro menší obrazovky Netflixu a dalších platforem. Jít do kina je zážitek – a o tom to je.

Lidovky.cz: Přežijí kina?
Doufám, že ano! Mám radost, mému filmu se daří – myslím si, že nebýt covidu, měli bychom ještě větší návštěvnost. Během pandemie jsem měla větší strach – bála jsem se, že kina a jejich diváci zmizí nadobro. To by bylo opravdu hrozné.

Lidovky.cz: Znáte nějaké české animované filmy nebo autory?
Samozřejmě! Znám snad všechny filmy Jiřího Švankmajera. A třeba Pat a Mat je v Holandsku velice populární seriál. Češi mají obrovskou tradici, když jsem byla na vysoké škole, české animace na nás měly velký vliv.

Lidovky.cz: Na čem pracujete nyní?
Připravuji vánoční film o chlapci a jeho psovi. Je to krásný scénář. Napsala ho jedna z mých oblíbených holandských scenáristek a napsala ho přímo pro mě. Doufám, že seženeme všechny potřebné finance, ve hře je i koprodukce s Belgií, Francií nebo Lucemburskem.

Autor: