Toho, kdo nezapomněl ze školy základní pojmy z dějin pravěku, jistě název trkne: oppidum, sídlištní aglomerace, předchůdce pozdějších měst, bylo typické pro Kelty. Včetně těch žijících na našem území. Po nich se ale hudba ani jazyk nezachovaly, zatímco jejich západní okruh vlastně žije dodnes. Irsko, Anglie, Skotsko, Bretaň.
  |
Z těchto oblastí vybírala Lenka Filipová ve spolupráci se svým spoluhráčem, multiinstrumentalistou Seanem Barrym, písničky na novou desku. A nazpívala je – až na jedinou výjimku – v původních jazycích. Skotské a irské gaelštině, bretonštině a v angličtině. Přestože Lenku Filipovou máme zafixovánu kromě češtiny s francouzštinou na rtech, tentokrát tento úzus porušila. Na jednu stranu je to možná trochu škoda, ale zpěvačce je potřeba přiznat značnou odvahu, když porušila „zavedené pořádky“.
Lidové hity
Album se skládá vesměs z lidových písní zmíněné provenience. Výjimkou je Kathy’s Song Paula Simona, vymyká se nejen tím, že je to píseň autorská (jak se dříve říkalo „umělá“), ale také tím, že autor je Američan. A v neposlední řadě tím, že Filipová jí album otevírá i končí, v úvodu v anglickém originále, v závěru českým překladem Davida Stypky, na některých místech možná formálně trochu kostrbatým, ale obsahově pěkným, pasujícím Filipové na tělo. V kontextu alba ale Kathy’s Song / Na cestě nikterak neruší, stylově i v aranžmá hezky ke zbytku obsahu sedí. A posluchači vyžadující češtinu mají „hozenu udičku“.
Sean Barry, který je hlavním úpravcem a spoluproducentem alba (kromě toho, že hraje na keltskou harfu, irské flétny či akordeon, tedy nástroje, které společně se stylově dokonale poučenými houslemi starého harcovníka Jana Hrubého a samozřejmě akustickou kytarou Lenky Filipové určují většinu aranžmá), uvádí v tiskové zprávě k výběru skladeb, že „jsou to krásné a silné písně, ale bohužel byly již poztrácené a skoro není možné je někde slyšet.“
To není tak úplně pravda – což je ale výtka jen vůči poněkud zavádějící informaci, absolutně ne vůči zařazení těchto písní na album. Green Sleaves či Scarborough Fair patří mezi i u nás proslavené lidové hity (v prvním případě známe verzi Marty Kubišové jako Dobrodružství s bohem Panem, ve druhém verzi Spirituál Kvintetu, jež samozřejmě vychází z vysloveně hitového pojetí Simona & Garfunkela).
Ale i mnohé z dalších songů patří k vysloveným „lidovým hitovkám“ a byly mnohokrát nazpívány v celkem slavných verzích. The Star Of The County Down nahrál např. Van Morrison či The Pogues, Carrickfergus The Chieftains, Bryan Ferry či Joan Baezová, Tri Martolod Alan Stivell, The Parting Glass plošně snad všichni irští interpreti a nádavkem i Ed Sheeran. Nemluvě o tom, že snad všechny zmíněné má v repertoáru kanadská zpěvačka Loreena McKennittová, která se na keltskou hudbu „přes oceán“ také specializuje.
Žádný folklor
Nic z toho ale neumenšuje fakt, že album Oppidum je velmi dobře a evidentně s láskou odvedený kus práce. Lenka Filipová nejen sama krásně zpívá, ale její hlas se velmi dobře doplňuje s vokálem Seana Barryho. Kdyby to nebylo „nepřípustné rouhání“, jeden by dokonce řekl, že jejich dvojhlas ve Scarborough Fair je přinejmenším srovnatelný se Simonem & Garfunkelem.
Až na zbytečné použití smyčcového orchestru v posledně jmenované písni a ještě více v Oidhche Mhath Leibh jsou výborná i aranžmá. Někdo jim může vytknout přílišnou čistotu, ale je třeba mít na paměti, že neposloucháme „lidovou hudbu“ v pravém slova smyslu ani folklorní revival, jakým jsou třeba The Dubliners, natož nějaké keltské rockery typu The Pogues. Máme co do činění s popovou zpěvačkou, která si, nejspíš pod dobrým vlivem svého dlouholetého spoluhráče, zamilovala písničky v jistém stylu a zatoužila je natočit na desku. A udělala to perfektně.
