Stijn - hlavní a notně autobiografický hrdina románů nizozemského autora píšícího pod pseudonymem Kluun (1964) -se snaží brát život sportovně. V románu Třetí poločas, jenž vyšel česky v loňském roce, se však musel vyrovnat s rakovinou své manželky a následnou eutanazií. Nyní v pokračování s názvem Time out musí dostát slibu, který manželce před smrtí dal, totiž že se bude dobře starat o jejich dceru Lunu.
| Hodnocení LN: * * * * |
|
Kluun: Time out |
Sněhurka není k zahození
V úvodu Time outu se ještě nachází rakev se Stijnovou manželkou Carmen v domě. Dcerka Luna to samozřejmě nemůže nechat jen tak, chce si na maminku sáhnout: „Luna natáhla ručičku a sáhla si na ni a začala se chichotat. ,Maminka je jako zmrzlinka,‘ řekla. A pak se zeptala, jestli jí může dát pusu. No, už jsme se do toho stejně pustili, tak co, říkal jsem si. Naklonil jsem ji nad rakev a díval se, jak dala pusu Carmen. Vypadalo to, že to Luně přišlo jako ta nejpřirozenější věc na světě. Z pedagogického hlediska tedy video o Sněhurce a těch trpaslících není k zahození.“
Po pohřbu se v tom ale Stijn začne plácat - je zralý ne-li na ručník, tedy alespoň na oddechový čas. Na práci nemá náladu, s milenkou Roos se taky úplně nedaří, proto se věnuje Luně a také se účastní divokých večírků, potažmo dovolené, kde především šňupe kokain a souloží s „barbínami“ dokonalých tvarů. Jenže jednoho dne už toho všeho má Stijn dost, a tak se rozhodne odjet z Amsterdamu.
Pojedou s Lunou do Austrálie, kde byla Carmen ještě předtím, než se se Stijnem poznali. A vezmou to přes Thajsko. A do Thajska pozvou i Roos. A to je chyba, protože Roos se na konci thajského týdne cítí odstrčená, a i Stijn je rád, že s nimi do Austrálie už nejede.
U protinožců si Stijn s Lunou pronajmou karavan a vydají se za dobrodružstvím. Není ale každý den posvícení, například ve scéně z dětského hřiště, když Stijn už chce jít do internetové kavárny, ale Luna ještě touží zůstat, načež dostane výprask, a tak se začne dovolávat maminky: „ ,Nemůžeš jít za maminkou!‘ slyším, jak zařvu. Přítomní rodiče a děti na nás koukají s narůstajícím údivem. A mně už je to úplně fuk. ,Maminka je sakra úplně mrtvá!‘ Musí to být slyšet až v Sydney. ,Maminka je mrtvá... Já jsem tvůj tatínek a nic víc s tím udělat nemůžu.‘ Padnu vedle ní na trávník a začnu plakat spolu s ní. Opatrně si vedle mne klekne na kolínka. Dlouhou dobu ležíme takhle na zemi. Luna se na mě zmateně dívá, jednou rukou si utírá slzy z tváří a druhou si mne zadeček.“
Najít se v Austrálii
V druhém plánu sledujeme Stijnův vnitřní boj. Sex mu údajně na této výpravě nechybí, ale při první příležitosti málem skončí v ložnici „ustěžované“ rozvedené ženy. V jednu chvíli se také zdá, že přestal být žhavý na všechny ty e-maily a esemesky z Amsterdamu, že konečně přestal být v duchu tam. Jenže tak jednoduché to není, Stijn nepatří mezi statečné samotáře. Stále myslí na Roos. Když je příliš s ní, děsí se definitivnosti, když je bez ní, děsí se toho, že by bez ní už mohl zůstat. Po australské iniciační výpravě však dochází v tomto směru ke klasickému happyendu.
Proti Třetímu poločasu Kluun v Time outu značně ubral přirovnání z fotbalového světa, odkazy k písňovým textům však zůstaly. Dokonce sám autor uvádí, že v jeho románu je 271 slov z písňových textů a 147 slov z děl jiných spisovatelů. V Time outu jinak ovšem zůstávají všechny devizy Kluunova stylu a vůbec způsobu vyprávění. Jeho přístup je uvolněný, aniž by byl rozvolněný, je otevřený, aniž by byl dotěrný, a vtipný, aniž by to působilo nemístně. A to v české verzi i díky opět velmi přiléhavému překladu Marty Novákové. Kluunovy romány jsou nanejvýš čtivé, aniž by to znamenalo, že jde pouze o kratochvilná díla, jejichž přečtení nezanechá žádnou stopu. Nizozemský autor tak ukazuje, že nutně nemusí platit, že se jedno s druhým vylučuje. Mít o čem psát a prostě vyprávět, je devíza, i když ne vždy lze autorovi to, co prožil, závidět...
