Marek Eben píšící. Čtení jeho ‚myšlenek‘ je léčivé, takové antidepresivum

Ale pak bude organické zkoumat mnohostěn Eben z opačné strany. Po konzervatoři strávil čtyři roky v angažmá v divadle na Kladně. Dosud vidím jeho tamní silnou práci – Thylla Uelenspiegla. Humor situací i slovní a chytré šaškoviny. Hra, hravost, improvizace v jeho genetickém kódu tvořivém dostanou impulzy v následujícím angažmá. Osud byl přejícný, když navigoval Ebena do divadla Ypsilon.

Velká iniciační postava principála Jana Schmida – a začínající herec. Ano, spojení až fatální. Hra s hrou a na hru, asociativní žonglování se slovy, múzičnost, otevřený kontakt s publikem a všeprostupující muzika ypsilonská – bezedně tvořivého Kořínka; později i Ebenova… – a Eben má dalších dvacet roků inspirativní umělecký domov. V Ypsilonu se Eben rozvětvil i ustavil svůj svérázný múzický talent. A rozšiřuje ho o tvorbu moderátorskou, o interview jako empatický dialog – v mnoha útvarech televizních a pódiových.

Průběžně dělá v pražské Viole, kde kultivuje svůj projev komorní – vždy s literaturou urozenou a moudrého humoru. Poslední sezony jsou to texty Karla Čapka a Pavla Eisnera. Léta jezdí do kostelů, kde jsou varhany, aby se na nich mohla hrát skladba otce Petra na Komenského Labyrint světa a ráj srdce; do určených míst Eben říká text Komenského. Ze začátku vystupoval s otcem, po jeho smrti s varhaníky blízkými duchu obou děl.

U sousedů a u nás máme čtyři fakulty divadelní: Banská Bystrica, Bratislava, Brno, Praha. Pohříchu jen jedna – banskobystrická – zavedla před čtyřmi roky rétoriku, moderování, práci před kamerou a mikrofonem jako výukové disciplíny. Proč ji alespoň jedna česká nenásleduje?! Přece vidí a slyší ty skandální, paskvilní, amatérské výkony ve všech médiích i naživo veřejně!

Máme, chválabohu, namísto katedry na fakultě, Marka Ebena – a vyučil se sám za desetiletí v mistra oboru v televizní soutěži O poklad Anežky České. Inteligentní zábava a duch té jiskřivé poutě kusy našich dějin – Marek Eben. S Bartoškou je celá desetiletí tváří filmových festivalů v Karlových Varech. Jeho dialogy s hvězdnými aktéry mají osobité aroma, pocit intimity a Ebenův humor. „Interview plné poezie“ – je žánr jeho unikátní disciplíny.

Marek Eben: Myšlenky za volantem.

A svrchovaně ji uskutečňuje v pořadu Na plovárně, který je živou televizní klasikou. Od roku 1999 dodneška tam přijal více než osm set osobností. Neexhibuje. Inspiruje hosta. Jeho dílo moderátorské si doplňme deseti ročníky televizní Star dance. Tady je brilantní podoba umění dialogu – ne ovšem komorního jako Na plovárně, ale náročně rozprostřeno: partnerka, soutěžící, porota, hudebníci, diváci obrazovek a publikum v sále. A vše s elegancí a jiskrou. Shrnuto: Eben povýšil moderování, konferenciérství a interview na tvorbu. Dlouholetá je jeho tvorba pro kapelu Bratři Ebenové. Nespočet koncertů, pět alb, hudba, stovky textů; Hašler, V&W, Suchý, Vodňanský, Dědeček… A elitní řadu básníků textařů rozšířil Eben.

Anticovid a Antidepresivum

Myšlenky za volantem mají tedy na co navazovat. (Jeho causerie jsem okamžitě vzal za blízké.) Vystoupí Gott z mrňavého auta – ahoj Karle, ahoj Marku – a je z toho brilantní úvaha o tom, že malé auto osobnost nezmenší a mocný bourák ji nevytvoří. Zastaví se u pitomosti střídání zimního a letního času a napíše sžíravý a zargumentovaný pamflet. Skvělými miniaturami vytvoří atmosféru Vánoc – nebo pitvornost velikonočního šmigrustu.

Scénářem na kreslený film je nápady hýřící causerie o vzniku umění a kultury. A spravedlivým odsudkem až hněvivým postihuje hnusný novotvar „lídrině“ (zmetek od lídr). Rozmarné je zastavení nad fenoménem času – o moudré dočkavostí a běsech nedočkavosti. Emocionálně mnohobarevná je autorova esejka – trpká i groteskní – jak se do něj zahryzl čas a je z něj – senior.

Zajímavé, jak se Eben dovede vysmívat. Existují „influenceři“ – nákazáři, tedy „ovlivňovači“ – asi tlampači nějakého výrobku či názorů. Jazykovou monstrozitu a smutnou odpudivost takového „řemesla“ podrobí Eben štiplavé i soucitné ironii. To je ono Ebenovo vzácné koření. Humor, souznění, laskavost, soucit. Neokázale sdělený křesťanský postoj.

Humor jako úhel pohledu a způsob poznání. A věci tak ebenoidní: nadhled, jemnocitný vztah k lidem, nebrat se naduřeně vážně… Jazykem je kniha napsaná svérázně: proudem mluvy se sebou nebo s námi čtenáři. Tedy psaná varianta jeho umění dialogu. Zdůvěrňuje to zásadně vztah autor – čtenář.

P. S. Čtení Ebenových „myšlenek“ je léčivé. Anticovid. Antidepresivum.