Navíc se na prodejné jméno dobře nabalují sponzoři a koproducenti: zprava projekt podepře TV Nova, zleva, zepředu i zezadu hned několik movitých firem, jejichž produkty pak přijdou ke slovu na filmovém plátně. Nic proti tomu, děje se to tak všude ve světě. Problém je ale v tom, jak obratně se s produkty nakládá.
Stále mám v paměti scénu z Románu pro ženy, v níž je vana v koupelně viditelně obložená ze všech stran lahvičkami s logem jedné jediné kosmetické firmy. Je to asi stejně pravděpodobné, jako že si dva adolescentní snowboarďáci budou cestou na hory listovat v časopisu Bravo. V Účastnících zájezdu zase přijde hojně ke slovu jistý prostředek na povzbuzení sexuálního apetitu. Naštěstí tu nikdo netřese v záběru krabičkou s pilulkami, vše se odehraje jen ve verbální rovině, ale zato prostřednictvím hodně veselých špílců. Podobně toporné -nicméně opravdu nepřehlédnutelné - jsou záběry na telefony s logem jistého mobilního operátora.
Dá se to shrnout do věty: čeští filmaři s produkty ve svých filmech neumějí zacházet. Reklama tohoto druhu je vnímaná jako nutné zlo, k němuž se přičítá většinou křečovitá snaha vyhovět sponzorovi. Přitom by diváka určitě neurazila ani okázaleji pojatá reklama, kdyby měla oporu ve scénáři, byla smysluplně zakomponovaná do příběhu a nepůsobila jako pěst na oko. Ale aby to v našich filmech plynulo tak hladce jako třeba v bondovkách, si budeme ještě muset počkat. A nejde jen o product placement.
