Příští úterý se má sejít komise rozdělující peníze pro literární časopisy, sborníky a další literární akce. Zatímco vloni celková částka činila 20 075 000 korun, letos, jak se podařilo LN od ministerstva kultury zjistit, se bude rozdělovat pouhých devět milionů korun.
Permanentní ohrožení
To samozřejmě vyvolalo velké znepokojení mezi zástupci literárních periodik. Šéfredaktor brněnského literárního měsíčníku Host Miroslav Balaštík k tomu podotýká, že pokud by se situace nezměnila, pak časopisy s vyšší periodicitou zaniknou: „U časopisů, které vycházejí pravidelně a mají stálou profesionální redakci, nelze totiž spoléhat na to, že se třeba vydá méně čísel nebo se vydáván,pozastaví‘, než se situace zlepší.“
Lubor Kasal, šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar, pak naznačuje, o jak nízkou částku se celkově jednalo i v minulých, „dobrých“ letech: „Chtít ušetřit na literatuře -což je mimochodem oblast, do níž jde ze všech druhů umění pravděpodobně nejméně veřejných peněz -je stejné, jako kdyby rodina, která si zrovna koupila mercedes, chtěla díru v domácím rozpočtu zaplnit šetřením na houskách.“
Nezájem většinové společnosti stejně jako neutěšená finanční situace přitom působí velmi negativně. To potvrzuje i šéfredaktorka Revolver Revue Terezie Pokorná: „S intenzivní prací pro náročné, ale neziskové vydavatelské projekty mám co do činění od roku 1989 a musím konstatovat, že stav permanentního existenčního ohrožení, který tuto práci po celou dobu provází, je už poněkud úmorný. Řadu velmi schopných lidí ostatně už udolal natolik, že působení v neziskové kulturní sféře k její velké škodě opustili.“
Součástí setrvalého stavu mimo jiné je, že o grantech na již probíhající rok se jedná teprve na konci února. Šéfredaktor revue pro literaturu a kulturu Souvislosti Martin Valášek však dodává, že ministerstvo kultury v posledních letech přišlo alespoň s vyplácením záloh, které pomáhají časopisům překlenout přelom roku.
Libuše Bělunková, šéfredaktorka kulturního čtrnáctideníku A2, zastává názor, že situaci by mohlo - a mělo - změnit zavedení víceletých grantů. Podle šéfredaktorky v době ekonomické krize sponzoring ustal a řešení nemohou přinést ani evropské dotační programy: „Základní potíž s nimi je ta, že jejich peníze nesmějí jít na provoz médií, a to ani neziskových.“
Kam se zatoulalo jedno procento?
Šéfredaktorka Jovanka Šotolová pak vysvětluje, že server iliteratura. cz je jako časopis internetový pro ministerstvo značně neuchopitelný, a tak spadá do „ostatních projektů“. I jeho provoz je ale bez ministerské podpory těžko udržitelný... Charakteristika serveru z úst šéfredaktorky zní v současné situaci pro papírové literární časopisy nicméně až nepříjemně prorocky: „Jsme takový projekt budoucnosti, ekologický, levný, dostupný...“
Existuje tedy kromě víceletých grantů ještě další řešení dlouhodobě špatné situace? Podle šéfredaktorky A2 by měla vláda splnit to, co má v programovém prohlášení: jedno procento na kulturu a rovněž „změnit legislativu tak, aby sponzorování kultury bylo daňově zvýhodněno a maximálně zjednodušeno a aby občané mohli sami částí svých daní přímo podpořit konkrétní veřejně prospěšný subjekt“.
A na možnou námitku, proč má občan z daní přispívat na literární časopisy, Lubor Kasal odpovídá: „Když si vezmeme, kolik stovek milionů z daní se už nasypalo do té jedné liberecké lyžovačky, o kolik miliard ve srovnání se Západem je u nás dražší stavba dálnic, kolik dávají České dráhy do sponzorství sportovních akcí, pak je jasné, že podpora všech českých literárních časopisů není otázka spořivosti, nýbrž jen a pouze otázka dobré vůle, kulturnosti a literárního povědomí příslušných úředníků.“
Legrační „výše“ částky, kterou literární periodika potřebují na své „poklidné živoření“, opravdu vynikne ve srovnání s jinými položkami státního rozpočtu. 60 milionů korun má třeba letos k dispozici ministerstvo zahraničí na propagaci a kulturní projekty v souvislosti s českým předsednictvím v Radě EU... Na kulturní Potěmkinovy vesnice tedy peníze jsou, na kulturu samotnou už tolik ne.
Jak rozhodne komise?
Literární kritik a bývalý šéfredaktor Literárních novin Vladimír Karfík je členem komise, jež bude o přerozdělení devíti milionů korun rozhodovat. Je pro to, aby se každému dalo trochu, nebo aby komise na sebe vzala odpovědnost a ukázala na ty, které podpoří plně - a tedy také na ty, jež nechá naopak padnout? Vladimír Karfík vidí ještě jiné řešení: pokud se situace nezmění, navrhne na setkání komisi, aby na svou práci rezignovala a tuto „katovskou“ práci nechala na samotném ministerstvu.
Permanentní ohrožení
To samozřejmě vyvolalo velké znepokojení mezi zástupci literárních periodik. Šéfredaktor brněnského literárního měsíčníku Host Miroslav Balaštík k tomu podotýká, že pokud by se situace nezměnila, pak časopisy s vyšší periodicitou zaniknou: „U časopisů, které vycházejí pravidelně a mají stálou profesionální redakci, nelze totiž spoléhat na to, že se třeba vydá méně čísel nebo se vydáván,pozastaví‘, než se situace zlepší.“
Lubor Kasal, šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar, pak naznačuje, o jak nízkou částku se celkově jednalo i v minulých, „dobrých“ letech: „Chtít ušetřit na literatuře -což je mimochodem oblast, do níž jde ze všech druhů umění pravděpodobně nejméně veřejných peněz -je stejné, jako kdyby rodina, která si zrovna koupila mercedes, chtěla díru v domácím rozpočtu zaplnit šetřením na houskách.“
Nezájem většinové společnosti stejně jako neutěšená finanční situace přitom působí velmi negativně. To potvrzuje i šéfredaktorka Revolver Revue Terezie Pokorná: „S intenzivní prací pro náročné, ale neziskové vydavatelské projekty mám co do činění od roku 1989 a musím konstatovat, že stav permanentního existenčního ohrožení, který tuto práci po celou dobu provází, je už poněkud úmorný. Řadu velmi schopných lidí ostatně už udolal natolik, že působení v neziskové kulturní sféře k její velké škodě opustili.“
Součástí setrvalého stavu mimo jiné je, že o grantech na již probíhající rok se jedná teprve na konci února. Šéfredaktor revue pro literaturu a kulturu Souvislosti Martin Valášek však dodává, že ministerstvo kultury v posledních letech přišlo alespoň s vyplácením záloh, které pomáhají časopisům překlenout přelom roku.
Libuše Bělunková, šéfredaktorka kulturního čtrnáctideníku A2, zastává názor, že situaci by mohlo - a mělo - změnit zavedení víceletých grantů. Podle šéfredaktorky v době ekonomické krize sponzoring ustal a řešení nemohou přinést ani evropské dotační programy: „Základní potíž s nimi je ta, že jejich peníze nesmějí jít na provoz médií, a to ani neziskových.“
Kam se zatoulalo jedno procento?
Šéfredaktorka Jovanka Šotolová pak vysvětluje, že server iliteratura. cz je jako časopis internetový pro ministerstvo značně neuchopitelný, a tak spadá do „ostatních projektů“. I jeho provoz je ale bez ministerské podpory těžko udržitelný... Charakteristika serveru z úst šéfredaktorky zní v současné situaci pro papírové literární časopisy nicméně až nepříjemně prorocky: „Jsme takový projekt budoucnosti, ekologický, levný, dostupný...“
Existuje tedy kromě víceletých grantů ještě další řešení dlouhodobě špatné situace? Podle šéfredaktorky A2 by měla vláda splnit to, co má v programovém prohlášení: jedno procento na kulturu a rovněž „změnit legislativu tak, aby sponzorování kultury bylo daňově zvýhodněno a maximálně zjednodušeno a aby občané mohli sami částí svých daní přímo podpořit konkrétní veřejně prospěšný subjekt“.
A na možnou námitku, proč má občan z daní přispívat na literární časopisy, Lubor Kasal odpovídá: „Když si vezmeme, kolik stovek milionů z daní se už nasypalo do té jedné liberecké lyžovačky, o kolik miliard ve srovnání se Západem je u nás dražší stavba dálnic, kolik dávají České dráhy do sponzorství sportovních akcí, pak je jasné, že podpora všech českých literárních časopisů není otázka spořivosti, nýbrž jen a pouze otázka dobré vůle, kulturnosti a literárního povědomí příslušných úředníků.“
Legrační „výše“ částky, kterou literární periodika potřebují na své „poklidné živoření“, opravdu vynikne ve srovnání s jinými položkami státního rozpočtu. 60 milionů korun má třeba letos k dispozici ministerstvo zahraničí na propagaci a kulturní projekty v souvislosti s českým předsednictvím v Radě EU... Na kulturní Potěmkinovy vesnice tedy peníze jsou, na kulturu samotnou už tolik ne.
Jak rozhodne komise?
Literární kritik a bývalý šéfredaktor Literárních novin Vladimír Karfík je členem komise, jež bude o přerozdělení devíti milionů korun rozhodovat. Je pro to, aby se každému dalo trochu, nebo aby komise na sebe vzala odpovědnost a ukázala na ty, které podpoří plně - a tedy také na ty, jež nechá naopak padnout? Vladimír Karfík vidí ještě jiné řešení: pokud se situace nezmění, navrhne na setkání komisi, aby na svou práci rezignovala a tuto „katovskou“ práci nechala na samotném ministerstvu.
