A ještě se při té příležitosti zjistilo, jak to skutečně bylo se zkoumáním UFO v tajuplné Oblasti 51. Film Den nezávislosti tehdy ukázal plný potenciál německého režiséra Rolanda Emmericha, který potom Ameriku a celý svět bavil dalšími efektními (a na přemýšlení nepříliš náročnými) snímky jako Den poté (2004) nebo 2012 (2009).
MoonfallUSA, UK, Čína 2022 Režie: Roland Emmerich Premiéra 3. 12. |
Tentokrát přichází šestašedesátiletý matador katastrofického žánru s opravdu odvážnou myšlenkou: k Zemi se zničehonic začne řítit Měsíc. Odborníci jsou zmateni, svět (na rozdíl od toho v satirickém filmu K zemi hleď) přirozeně panikaří. Alespoň částečnou odpověď na záhadu nabízí jen pár lidí. Jedním z nich je bývalý astronaut Brian (Patrick Wilson), který v roce 2011 ve vesmíru zažil podivnou věc: kolem jeho plavidla se přehnala podivná smršť, zabila jeho kamaráda a zavrtala se do Měsíce.
V kosmu byla s Brianem ještě jeho „pracovní manželka“ Jocinda (Halle Berryová). Když se incident později projednával, úřady nějak došly k závěru, že to byla Brianova chyba, a Jocinda jim nedokázala účinně oponovat. Proto se na sebe Jocinda s Brianem zlobí.
Brian zdrcený nedůvěrou zpustl, rozvedl se se svou skutečnou manželkou, nemá na nájem a jeho syna vychovávaného otčímem honí policie kvůli rychlé jízdě. Jocinda je naproti tomu šťastně vdaná, má roztomilého malého synka a zastává vysokou pozici v NASA. Vzhledem k okolnostem přichází ta pravá chvíle, aby se Jocinda s Brianem znovu dali pracovně dohromady a zkusili s tou šlamastykou něco udělat.
Ještě než se do toho pustí, najde Brian významnou posilu: muže jménem KC Houseman, vášnivého zastánce teorie, že Měsíc není žádný kus kamene, ale těleso uměle vytvořené mimozemskou civilizací.
Když lidstvo (tedy především Amerika) začne tušit, co se ve skutečnosti děje, rozhodne se dopravit k padajícímu Měsíci bombu (protože ta vždy vše vyřeší, nesmí ale být jaderná). Nemá ovšem moc jak, protože byl jak známo zastaven program raketoplánů. Je nicméně možné snadno a rychle zprovoznit odstavený raketoplán Endeavour, do kterého nasednou Brian, Jocinda i „megastrukturista“ Houseman a obětavě letí k valem se blížícímu Měsíci (takže to už nemají nijak daleko).
Mezitím se na Zemi odehrávají různé dramatické jevy způsobené měsíční gravitací, rodiny aktérů utíkají do bezpečnějších oblastí, ale vypadá to bledě. Naděje však umírá poslední, a tak nakonec dojde k odhalení, který změní celé naše nazírání na realitu. (Jocinda má svatou pravdu, když říká, že na tohle jsme nebyli připraveni.)
Roland Emmerich se opravdu snažil, aby do dvouhodinového snímku dostal úplně všechno, co snad může člověka v souvislosti s danou zápletkou napadnout (a ještě něco navíc): začátek jako z Cuarónovy Gravitace (nebo jako ze spotu jednoho řetězce multikin), bombastické obrazy nedozírné katastrofy, odvážné použití pojmu singularita, automobilovou honičku, subtilně vyladěnou čínskou přítomnost, Donalda Sutherlanda (ten prozradí, jak to bylo v roce 1969 s přistáním na Měsíci), trochu kybernetické transcendence a samozřejmě nostalgii po příbězích, v nichž lidská odvaha pod americkou vlajkou vítězí nad čímkoli ve vesmíru.
Celá takto vytvořená megastruktura udivuje zejména svou bizarností: samozřejmě vše může být jinak, jen co se ukáže, že KC Houseman právem slyší vytouženou větu každého konspiračního teoretika: „Nejste blázen!“.
