Přesto základní pocit zůstává: autorka stejnou váhu dává odpovědím zpovídaných jako vlastním otázkám. Dokonce se zdá, že respondenty hledá proto, aby ty otázky mohly být položeny.
Vnovém svazku se objevují jména všeobecně (zesnulý filozof Milan Machovec, dirigent Libor Pešek, teatrolog Vladimír Just) i méně známá. Jde o muže zajímavých profesí (duchovní, novinář, překladatel, meteorolog a vydavatel, vedoucí kina a filmový distributor, výtvarník či psychoterapeut...), čímž je dána i dispozice k nestandardnímu pohledu na život.
Zjednodušeně řečeno, nejde o otce rodin, kterým čas odměřují píchačky. Jako červená nit se rozhovory (na počátku původně filmovými) táhne téma partnerského soužití. Po týraných a nespokojených ženách, které se Sommerové až neuvěřitelně otevřeně svěřovaly s nejintimnějšími zážitky a pocity, zdají se muži poněkud opatrnější.
Někteří - většinou ti veřejně známí - se dokáží skutečné hlubší zpovědi šikovně vyhnout. V několika případech se však Olze Sommerové podařilo dostat zpovídaným mužům pod kůži hlouběji - a tam se čtenář neubrání údivu. Co je muž ochoten na sebe prozradit, je věc jedna, jiného ražení je ovšem upřímnost, pokud hovoří o svých bližních - o rodičích,milenkách, manželkách, dětech. Až by se chtělo zeptat, jestli mu dovolili zveřejňovat takto jejich životy...
Na mnoho otázek Olgy Sommerové odpovídají zpovídaní muži (vesměs autorčini přátelé) zdánlivými banalitami. Možná za to mohou i trochu návodné otázky, jimiž se dokumentaristka snaží dosáhnout svého (není nestranným prostředníkem a ani to nepředstírá).
V záplavě očekávatelných pravd o tom, že život ve dvou může mít úspěch jen v případě vzájemné důvěry, vážnosti jednoho k druhému, schopnosti vcítit se do pocitů partnera a umění také někdy ustoupit ve prospěch potřeb druhého, se však přece najdou i zrnka originálních postřehů.
Vnovém svazku se objevují jména všeobecně (zesnulý filozof Milan Machovec, dirigent Libor Pešek, teatrolog Vladimír Just) i méně známá. Jde o muže zajímavých profesí (duchovní, novinář, překladatel, meteorolog a vydavatel, vedoucí kina a filmový distributor, výtvarník či psychoterapeut...), čímž je dána i dispozice k nestandardnímu pohledu na život.
Zjednodušeně řečeno, nejde o otce rodin, kterým čas odměřují píchačky. Jako červená nit se rozhovory (na počátku původně filmovými) táhne téma partnerského soužití. Po týraných a nespokojených ženách, které se Sommerové až neuvěřitelně otevřeně svěřovaly s nejintimnějšími zážitky a pocity, zdají se muži poněkud opatrnější.
Někteří - většinou ti veřejně známí - se dokáží skutečné hlubší zpovědi šikovně vyhnout. V několika případech se však Olze Sommerové podařilo dostat zpovídaným mužům pod kůži hlouběji - a tam se čtenář neubrání údivu. Co je muž ochoten na sebe prozradit, je věc jedna, jiného ražení je ovšem upřímnost, pokud hovoří o svých bližních - o rodičích,milenkách, manželkách, dětech. Až by se chtělo zeptat, jestli mu dovolili zveřejňovat takto jejich životy...
Na mnoho otázek Olgy Sommerové odpovídají zpovídaní muži (vesměs autorčini přátelé) zdánlivými banalitami. Možná za to mohou i trochu návodné otázky, jimiž se dokumentaristka snaží dosáhnout svého (není nestranným prostředníkem a ani to nepředstírá).
V záplavě očekávatelných pravd o tom, že život ve dvou může mít úspěch jen v případě vzájemné důvěry, vážnosti jednoho k druhému, schopnosti vcítit se do pocitů partnera a umění také někdy ustoupit ve prospěch potřeb druhého, se však přece najdou i zrnka originálních postřehů.
