„Točili jsme padesát šest dní, což je hodně, chtěli jsme si to užít a také jsme nechtěli na tátu moc spěchat,“ prohlásil režisér Jan Svěrák, když včera představoval Vratné lahve novinářům. Svůj film nejen režíroval, ale i produkoval. Vratné lahve přišly na třicet tři milionů korun, koprodukovala je TV Nova, která se podílela například i na Menzelově snímku Obsluhoval jsem anglického krále.
Do kin půjde film v hojném počtu třiceti devíti kopií, jedna bude mít anglické titulky, předpokládá se, že „na Svěráky“ zajdou i cizinci. O velkém diváckém zájmu svědčí i fakt, že systém rezervací vstupenek přes internet byl zahlcen a zhroutil se. Distributor počítá s tím, že během šesti týdnů budou Vratné lahve ve většině českých kin, v multiplexech i v těch jednosálových. Původně si Jan Svěrák u svého otce objednal scénář lehké české komedie. Tu mu Zdeněk Svěrák také napsal, jenže Janovi se příliš nezamlouvala a natáčení už připraveného filmu zrušil. Spor otce scenáristy a syna režiséra je zachycený v dokumentárním filmu Tatínek, kde se objevuje i smířlivé gesto v podobě dohody, že se Zdeněk Svěrák pokusí napsat ještě jednu verzi scénáře „a pak se uvidí“.
Nová verze byla prý natolik dobrá, že by byl hřích ji nenatočit. „Dost postav jsem musel zabít. Film zeštíhlel v břiše a nabyl v srdeční krajině,“ svěřil se Zdeněk Svěrák. Dramaturgicky na film dohlédl Václav Šašek, který stál Zdeňku Svěrákovi „za zády“ u většiny scénářů. „Ten mě chválil, věděl, že z druhé strany dostávám dost ran. Dodával mi sebedůvěru,“ prohlásil Svěrák starší. „Ale já tě taky chválil. Jenže ty nerad slyšíš, když najdu scénu, kterou bych nechtěl točit a chci ji po tobě přepsat,“ kontroval Svěrák mladší.
Roli učitele Tkalouna, který se nechce v důchodu spojit s nicneděláním a najde si práci ve výkupu lahví, si napsal Zdeněk Svěrák na tělo. Tkalounovu manželku si s gustem zahrála Dana Kolářová. Táňa Vilhelmová se představí jako jejich dcera, Jiří Macháček jako bývalý kolega ze školy, Nela Boudová jako žena Tkalounových snů. Kolegy ze samoobsluhy si zahráli Jan Budař, Miroslav Táborský a Pavel Landovský.
Ve scénách z letitého manželského soužití, v nichž padne mnoho trefných replik, lze zřetelně vycítit osobní zkušenosti Zdeňka Svěráka. Jeho žena prý zatím hotový film neviděla. „Boženka četla scénář a viděla hrubý sestřih, ale myslím, že bude spokojená. Na některé scény, které by se jí nemusely líbit, už je připravená,“ vysvětlil Zdeněk Svěrák, který narážel na sekvence, v nichž se v Tkalounových snech objevují svůdně oděné ženy.
Viset na jeřábu není ono
Do filmu si Zdeněk Svěrák jako scenárista mohl napsat i sekvenci, v níž se proletí v balonu. „Balonem jsem před časem letěl a nemůžu na to zapomenout. Chtěl jsem si to ve filmu zopakovat, ale většinou jsme jen viseli na jeřábu. Bylo to sice dost vysoko, ale nebylo to ono,“ postěžoval si včera Zdeněk Svěrák. Osobně prý chodí vracet lahve jednou za deset dní: „Je to přesně dvacet pivních lahví. Ale jsme na to s manželkou dva.“
V Janově rodině se lahve nevracejí: „Pivo nepijeme, lahve od vína se nevracejí, vodu pijeme z vodovodu a je dobrá.“
Nad scénářem nového filmu se teď prý otec a syn Svěrákové nepřou. „Vratné lahve můžou být náš poslední společný film. Ale kdo ví, třeba někdy...,“ zapochyboval Zdeněk Svěrák o avizovaném konci úspěšné firmy Svěrák a syn.
