Dílo Vítězslava Nezvala, které autor napsal ve třicátých letech minulého století, se pohybuje na pomezí básnického románu, surrealistické skládačky a hrůzostrašné vyprávěnky. Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá dívka Valérie, která vyrůstá jen s babičkou a ve svém věku je pochopitelně plná nejistoty, její dospívání doprovázejí otázky o to víc, že nežije v úplné rodině, její původ je zahalený tajemstvím.
Propadá různým vzrušeným představám, které se odvíjejí i od toho, co ji obklopuje. Sní a přestává rozlišovat realitu a sen, prožívá jakýsi iniciační týden, v němž se vzpírá své samotě i dosavadní výchově, hledá východisko.
V takřka neuchopitelném příběhu se prolíná veškerý zmatek dospívání a jeho přepjaté vnímání, jsou zde temné víry a slizkost i zákeřnost, stejně jako čistota, naivita, víra a láska. S tím vším se Valérie setkává.