Havelka navíc obě operní jednoaktovky nápaditě propojil, podobně v roce 2008 v Brně udělal nejen z komedie o Kolombíně a Harlekýnovi, ale i z Pucciniho Gianniho Schicchiho součást repertoáru, s nímž tlupa komediantů putuje po kalábrijském venkově.
Felliniovsky laděné dotáčky
Dvě nejpopulárnější opery italského verismu vytvořily osvědčenou dvojici, v níž Sedlák kavalír většinou předchází Komedianty. Změna pořadí posílila dramatickou strukturu inscenace nejen díky prologu v Komediantech, který je manifestem verismu, a vhodně tak uvádí celý večer, ale i díky Havelkovu nápadu propojit obě opery rolí ponižovaného člena kočovných herců Tonia z Komediantů, který intrikami způsobí rozvrat herecké skupiny. V Sedlákovi kavalírovi dovrší svůj nešťastný osud v druhé části večera, kdy se z něj sice stane bohatý speditér, ale na vlastní kůži zažije muka žárlivosti, kterým předtím vystavil principála Cania.
