Pestrá i roztříštěná expozice. Národní galerie nabízí vývoj současného českého i zahraničního umění

Expozice je sice částečně omezena tím, že zvlášť v době normalizace Národní galerie ve svých nákupech a výstavách opomíjela právě ty autory, kteří znamenali pro vývoj našeho umění nejvíc a kteří snesou srovnání se zahraničními špičkami, ale přesto jsou tu k vidění mnohá za základních děl. V akvizicích však bohužel chybí systematičnost a byly často jen náhodné (což ale není výtka současným kurátorům). Bylo to způsobeno nejen tím, že instituce nedokázala získat dost finančních prostředků, ale také tím, že se až příliš často od počátku devadesátých let měnili ředitelé celé instituce a s nimi i šéfové Sbírky moderního a současného umění, a tedy koncepce, pokud ovšem nějakou měli.