Japonské zenové obrazy vystavené v Salmovském paláci přivádějí návštěvníky do jiného světa. Dobře volená kombinace prvků – dvoudílný závěs nad vchodem do každého sálu, na zemi položené kameny, nízká sedátka nabízející posezení a zklidnění mysli, pohled na závěsné svitky za zvuku bambusové flétny, žabího kvákání nebo šumění vodopádu – to vše evokuje představy o filozofii a životním stylu Dálného východu.
Pro expozici Zenga je imitace patřičné duchovní atmosféry velmi podstatná. Kurátorky výstavy Markéta Hánová a Jana Ryndová prezentují japonskou zenovou tušovou malbu a kaligrafii ve spojení s mnoha dalšími důležitými atributy, které hodnotu těchto děl umocňují. Prostředí japonské střídmosti oprostí divákovu duši od ruchu velkoměsta, pozemských starostí, závislosti na mobilu, sluchátkách, chytrých hodinkách a jiných moderních vymoženostech.
ZENGA Salmovský palác, do 12. 3. |
Každou část výstavy doprovází výstižný text vysvětlující podstatu zenových obrazů, které jsou výrazem meditativního buddhismu zakořeněného v Japonsku až ve 12. století.
Tedy o 6 století později než v Číně, kam jej podle legendy přinesl indický mnich Bódhidharma, v Japonsku nazývaný Daruma. Jeho portréty jsou také častým námětem figurální zenové malby. Způsob zobrazení duchovního nestora je však odlišný od evropské představy o podobizně. Markéta Hánová v katalogu k výstavě zdůrazňuje, že autoři zenových maleb nezobrazují fyzickou podobu, ale jsou duchovním autoportrétem, v němž se promítá prozření a úcta tvůrce k zenovému patriarchovi.
Pro značnou část veřejnosti mohou být dějiny buddhismu a jeho odnoží spletité, pro prožitek z instalace však není jejich znalost až tak podstatná. Návštěvník se může soustředit především na obsah a mistrovské provedení závěsných svitků a nejspíše ho zaujmou citáty typu: „Jak zní tlesknutí jedné ruky? Je-li duch jedno s tělem, vše je možné. Usmyslí-li si hlemýžď vylézt na Fudži, jistě tak učiní.“
Exponáty jsou rozděleny do pěti tematických okruhů. Divácky velmi přitažlivá je část Zen a parodie, z níž vyplývá, že humor se nevyhýbá ani samotnému Darumovi. Zejména pro Evropany je zajímavý oddíl Zen a příroda. Zenoví mniši „malovali krajinu jako symbolický výraz úcty k duchovní podstatě přírody“, píše v katalogu Markéta Hánová.
Vztah zenu ke krajinomalbě demonstruje i uvedené přísloví: „Než jsem začal studovat zen, hory byly horami a řeky řekami. Během studia zenu hory nebyly horami a řeky nebyly řekami. Poté, co jsem prozřel, hory byly opět horami a řeky řekami.“ Text vysvětluje, že při studiu zenu se skutečnost jeví jako přelud, teprve prožitím a poznáním lze pochopit pravou podstatu skutečnosti.
Díla, která jsou na výstavě Zenga k vidění, vytvořilo pětačtyřicet autorů, jejichž data narození se velmi liší. K nejstarším patří Ikkjú Sódžun (1394), k nejmladším třeba Inaba Šinden nebo Kusašige Zenkó, oba 1906. Jeden z nejvýznamnějších donátorů Národní galerie Felix Hess (1941–2022) je představen v samostatné části expozice.
Zájemci se o zmíněném vědci a sběrateli podstatně více dozvědí v katalogu k výstavě, v němž je otištěn obsáhlý rozhovor, který s Felixem Hessem vedl Filip Suchomel. Mimo jiné je v něm vysvětleno, proč se Hessova sbírka jmenuje Z žabí chýše nebo od koho vyšel podnět věnovat kolekci právě pražské Národní galerii.
