Jedním z magnetů sedmého ročníku berlínského bienále současného umění, které se v pátek otevřelo návštěvníkům, měl být projekt českého výtvarníka Martina Zeta. Ten pro něj plánoval shromáždit až šedesát tisíc knih německého politika Thila Sarrazina a po skončení přehlídky 1. července je blíže neupřesněným způsobem recyklovat.
Z jeho projektu však zbylo jen miniaturní torzo a bouřlivé debaty okolo původního záměru. Předmětem diskusí je i samotné letošní bienále, které podle komentátorů spíše než umění prezentuje politický aktivismus.
"Neměl jsem přesnou představu, co chci udělat"
Pro Zetovu plánovanou instalaci organizátoři vyhradili celou jednu místnost berlínské galerie Kunst-Werk. Český výtvarník do ní chtěl vměstnat až 60 tisíc výtisků publikace Thila Sarrazina Německo páchá sebevraždu, v níž se bývalý člen vedení německé centrální banky a sociálnědemokratický politik kriticky vyjadřuje k vlivu přistěhovalců na německou společnost, čímž v Německu vyvolal velké, převážně odmítavé polemiky.
Zet zamýšlel nashromážděné knihy "použít jako aktivní nástroj, který lidem umožní vyjádřit svůj názor" a nechat je poté "recyklovat na dobrý účel". U Němců však narazil na odpor a dostalo se mu přirovnání k nacistickému pálení knih. Od veřejnosti nakonec zatím obdržel pouhé čtyři výtisky, které výtvarník připevnil zrezlou železnou tyčí do výklenku bíle vymalované místnosti spolu s jedním českým exemplářem. Na protější stěně visí obrazovka přehrávající dokument, v němž český umělec vysvětluje smysl svého projektu.
Další knihy mohou do sbírky přibýt ještě v průběhu bienále, monstrózních rozměrů však Zetova instalace téměř jistě nenabude.
