Tématem výstavy Na druhý břeh je připomenutí fenoménu spiritismu a dekadence v českém výtvarném umění. Komorní sál v přízemí dobře souzní s obrazy představujícími myšlenkové a umělecké proudy druhé poloviny 19. století. K tomuto výstavnímu projektu inspirovala kurátorku Michaelu Kubišovou někdejší výstava Barva chorobných v pražské Národní galerii. Se znalostí liberecké sbírky, obsahující řadu dosud nevystavených grafik, vybrala díla autorů, jejichž tvorba osciluje mezi dekadencí, spiritismem a symbolismem.
Výstavní prostor je zaplněn silnými emotivními výjevy, které na diváka přenášejí napětí a sílu duchovna. Výtvarné zpracování dodává zobrazené smrti, neštěstí, víře v nadpřirozené síly, reinkarnaci a nepoznaným možnostem lidského života jinou dimenzi. Estetika projevu umírňuje chmurné prvky, zobrazené tragické momenty vyvolávají u pozorovatele, okouzleného mistrným zpracováním látky, spíše melancholii.
Je tomu tak například u obrazu Utonulá od Jakuba Schikanedera. Z dalších autorů je hojně zastoupen Josef Váchal, Jaroslav Panuška, Jan Konůpek, František Kobliha, Alén Diviš. Jsou zde díla i méně často prezentovaných osobností, k nimž patří Beneš Knüpfer s obrazem Nymfa na mořském břehu. Nebo Hugo Steiner-Prag, zakladatel umělecké školy Officina Pragensis. Absolvent pražské AVU a člen spolku Jung-Prag (zaměřeného na mystiku a okultismus) se věnoval zejména knižním ilustracím. Známý je především jeho výtvarný doprovod k Meyrinkovu Golemovi.
OBLASTNÍ GALERIE LIBEREC
|
Překvapením je František Kupka, malíř čistých forem a linií. Podle jeho díla Druhý břeh z roku 1895 dostala výstava, která připomíná Kupku jako příznivce mysticismu, název. V době svých pařížských studií se Kupka mimo jiné živil vyučováním náboženství a vystupoval jako spiritistické médium. Vystavena je jeho přípravná studie k obrazu Vanoucí modře, kresba Estérel. Vybrat grafiky a obrazy z bohatých galerijních sbírek bylo těžké. Kubišová se snažila držet konceptu, jehož cílem bylo vytvořit syntézu mezi výtvarným uměním a literaturou. Volila proto autory, jejichž tvorba oběma obory prolíná. Díla jsou opatřena delšími popisky, usnadňujícími návštěvníkům orientaci v problematice, době i životě autora.
Známé i zapomenuté
Ve vedlejším sále vystavuje mladá současná malířka a sochařka Libuše Dlabola Pražáková. Za málo říkajícím názvem Tobě se skrývá příjemné překvapení. Její cyklus portrétů významných žen nepostrádá realistické prvky ani nádech abstrakce. Tváře portrétovaných jsou jemně zahaleny mlhavými stíny, čímž získaly tajemnější vzhled. Autorka se soustředila na ženy, které se významně zapsaly do historie, jejich jména společnost zná, pomník jim však nepostavila.
Například odvážnou dceru Vojtěcha Preissiga Inku Bernáškovou, první Češku popravenou nacisty, bez přečtení popisku málokdo na obraze pozná. Osud Bernáškové upadl v zapomnění a s ním i její tvář. Konvolut portrétů, v němž dále figuruje například Eliška Junková, Toyen, Ema Destinová, Hana Wichterlová a další, vnímá autorka jako poctu všem ženám bez výjimky. Vystavena je i její další tvorba – abstraktně ztvárněná krajinná zákoutí a květinová zátiší. Kurátorka Lenka Patková si s malířkou zjevně rozumí, díla s ženskou tematikou citlivě propojila s přírodními motivy.
Třetí výstava představuje v České republice vůbec poprvé výtvarné práce renomovaného japonského režiséra a animátora Kódži Jamamury. Od laureáta více než stovky mezinárodních festivalových ocenění si lze v Liberci prohlédnout přes čtyři desítky kreseb a ilustrací z animovaných filmů, které Jamamura vytvořil v letech 2002–2021. Kurátor David Kubec zařadil do expozice také ukázky umělcovy filmové tvorby.
