Oktopus pátrá po svém smyslu. První díl se nevydařil, zachrání sérii ty následující?

Vyšetřovací tým Oktopus tvoří čerstvě suspendovaný policista před penzí kapitán Dítě (Miroslav Krobot) a nově příchozí kapitánka Fáberová (Marika Šoposká). Zpovzdálí jim šéfuje plukovník Schwarz (Kryštof Hádek).

Jejich první společný případ je přivádí o dvě desetiletí zpátky, kdy ještě českou společností vanul duch „devadesátek“ – záhadou, již se nepodařilo objasnit, je smrt pochybného podnikatele a lichváře, kterého někdo zabil tupým předmětem.

Policisté se znovu setkávají s tehdejšími svědky, hledají přehlédnuté indicie v archivech a mimo jiné se také snaží něco vytěžit ze vzpomínek někdejšího vyšetřovatele (Jaromír Hanzlík), jehož dovedou i na místo činu, které se kupodivu zachovalo takřka nezměněné. Na místě činu se nakonec uskuteční také rekonstrukce, spíš ale shromáždění všech dotčených, jako v detektivkách od Agathy Christie, a slavnostně se odhalí pachatel.

Důvěra ve fantazii

Tvůrci Oktopusu se takřka s hrdostí hlásí k tomu, že nezpracovávají žádné konkrétní případy, které se opravdu staly, a také že nijak přesně nevědí, jak funguje skutečný policejní tým Tempus, který se zabývá neobjasněnými případy.

Provázanost s realitou není samozřejmě u detektivek povinná. Dost ale pomáhá třeba v debatě, proč má televize veřejné služby potřebu vyrábět a vysílat stále další seriály o zločincích a detektivech – pokud se jedná o sérii, jako byly loňské Devadesátky, které se inspirovaly skutečnými případy s výrazným společenským dopadem, jde o poměrně silný argument pro takovou tvorbu.

Oktopus si smysl své existence musí obhájit jinak, ale z úvodního dílu se nezdá, že by k tomu měl nějak skvěle našlápnuto. Smyšlený případ ničím neohromuje, naopak se utápí v banalitě. Vyšetřovací postupy kapitána Dítěte a kapitánky Fáberové připomínají spíš radu Vacátka a detektiva Mrázka než tým, který by měl za pomoci nejnovějších metod řešit dříve neobjasnitelné záhady. Vylíčená cesta k odhalení a usvědčení pachatele v prvním díle až zaráží svou naivitou, přesvědčivého je na ní pramálo a klíčový důkaz týkající se vražedného předmětu je málem jako z Otazníků detektiva Štiky, které kdysi vycházely v dětském časopise Ohníček. Chytří pachatelé, které tvůrci v rámci propagace seriálu slibují, si nejspíš vzali na úvod volno.

Miroslav Krobot i Marika Šoposká hrají své detektivy docela zábavně, ale zároveň jsou to postavy (hlavně v případě kapitána Dítěte) předvídatelné a spoléhající na vděčná klišé. Kapitán doluje svou originalitu z kelímků s vlašským salátem a sázek na dostizích, oba vyšetřovatelé vykazují potíže v sociálních interakcích, postupně nejspíš navzdory tomu vytvoří skvěle fungující tým. Ani tato vyhlídka ale nedokáže zaplašit pochybnosti, které úvod Oktopusu budí – totiž že jde o vyprázdněnou exhibici tvůrců, kteří příliš uvěřili svému umu nahrazovat realitu fikcí.

Nejvýraznější figuru v prvním díle vytvořil Jaromír Hanzlík coby mrzutý bývalý vyšetřovatel, ten ale nejspíš nebude s týmem pořád. Kdo ví, třeba sérii zachrání něco jiného.