* LN Febiofest vám uspořádal retrospektivu. Vynechal byste některé z uvedených filmů? Chybí vám ve výběru některé?
S výběrem jsem spokojený. Být víc času, doporučil bych ještě Alici ve městech, Až na konec světa nebo Million Dollar Hotel.
* LN Vaše novinka Přestřelka v Palermu v českých kinech uvedena nebyla. Jak byste ji doporučil svým fanouškům, a jak naopak divákům, kteří ještě neviděli žádný váš film?
Fanouškovi bych řekl: Jestli se ti líbilo Nebe nad Berlínem, Americký přítel a Lisabonský příběh, nenech si Přestřelku v Palermu ujít, protože je to zvláštní mix těchhle filmů. Těm druhým bych řekl, že „Přestřelka“ je existenciální thriller. Vypráví o tom, jak čelit smrti, abychom si víc vážili života a nemrhali drahocenným časem.
* LN Vaše Nebe nad Berlínem se stalo kultovním dílem. Proč myslíte, že si diváci tak zamilovali zrovna tenhle film?
Opravdu mě zaskočilo, že se Nebe nad Berlínem všude dočkalo tak emocionálního přijetí. Natočil jsem ho jako odpověď na úspěch, který měl můj film Paříž, Texas. Čekalo se, že se ten film pokusím okopírovat, ale mně se už jen myšlenka, že bych měl něco zopakovat, hnusí. Takže místo barevné road movie z amerického Západu jsem natočil černobílý film z Berlína, spíš báseň bez scénáře. Když jsme ho promítali v Cannes, bylo mi jasné, že ho roztrhají na kusy. Místo toho se do něj spousta diváků zamilovala a napsalo se o něm i mnoho knih. Znám lidi, kteří znají nazpaměť každý záběr. Nebe nad Berlínem muselo zarezonovat s určitou touhou po duchovnu a míru, k níž se kinematografie alespoň v poslední době moc často neobrací.
* LN Vaše fascinace Amerikou je známá věc. V USA jste si však prošel i mnoha frustrujícími zkušenostmi. Jak se váš postoj k Americe měnil?
Je to směs lásky a odporu. Obzvlášť frustrovaný jsem pochopitelně byl během posledních osmi let, když jsem se musel dívat na to, jak Amerika opouští své ideály a obrací je naruby. Teď všichni doufáme, že Obama aspoň část škod napáchaných Bushovou administrativou napraví. Co do filmování, miluju americkou krajinu a práci s americkými herci. K mravním základům té země chovám respekt, ale také mě děsí její chamtivost a nelítostnost.
* LN Jako člen představenstva nadace World Cinema Foundation se zasazujete za zachovávání světového filmu. Jak vnímáte internetové pirátství? Považujete ho za hrozbu kinematografii, nebo za způsob, jak ji zpřístupnit?
Nejvíc mě děsí, kolik lidí nepovažuje pirátství za nelegální. Nepřemýšlejí o něm jako o zločinu. Pochopili by to líp, kdyby někdo zdarma šířil jejich vlastní dílo. Další aspekt je, s jak špatnou technickou kvalitou se lidé dokážou spokojit. V Moskvě jsem na ulici za pouhý dolar koupil DVD, kde bylo osm mých filmů - a jeden vypadal ohavněji než druhý. Někdo je natočil kdesi v kině. I jeden dolar bylo za takový odpad moc. DVD jsou skvělý způsob, jak si vybudovat vlastní cinematéku. Ale když jde o „ukradenou knihovnu“, přispívá to k zániku filmu, ne k jeho slávě.
* LN Současné německé filmy jako Pád třetí říše či Baader Meinhof Komplex se úspěšně obracejí do národní minulosti. Jak se na tuto „sebezpytnou“ tendenci díváte?
Jedna z nejlepších vlastností kinematografie je, že může pomáhat vyrovnat se s minulostí. Například některé americké westerny ukázaly pravdu o vyvražďování indiánů. Filmy „strávily“ obě světové války, teď se vyrovnávají s traumatem 11. září. Jsem všemi deseti pro to, aby se německé filmy zabývaly nacismem, Stasi a dalšími temnými tématy. Filmy jsou způsob, jak se s minulostí vypořádat na veřejné úrovni.
