Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Papír je dražší než překlad. Literatura potřebuje stálou péči, myslí si překladatelka Profousová

Kultura

  5:00
PRAHA - Zásluhou překladatelky Evy Profousové má německý čtenář k dispozici to nejlepší z české literatury po roce 1989, knihy Jáchyma Topola, Radky Denemarkové, Jaroslava Rudiše nebo Kateřiny Tučkové.

Exil. Eva Profousová (* 1963) žije v Německu 36 let. Odešla kvůli nesouhlasu s životem v ČSSR, dnes ji tam drží politická kultura, otevřenost a Balt. foto: ANJA KAPUNKT

LN Když se Česká republika prezentovala letos na veletrhu v Lipsku, byl největší zájem publika i médií právě o vaše autory. To muselo být docela zadostiučinění, uznání vaší práce…
Zadostiučinění není, myslím, to správné slovo. Samozřejmě mě těší, když „moji“ autoři mají úspěch, ale není to mým přičiněním, na všechny tři jejich němečtí čtenáři už dlouho čekali. Ale co mi opravdu udělalo radost, byl fakt, že se recenzenti vyjadřovali i k překladu – to v německé literární kritice není zas tak obvyklé.

LN Ty autory jste pro německé publikum objevila vy, nebo vám překlady nabídla nakladatelství?
Velkou roli hraje náhoda, slovo, které padne ve vhodnou chvíli, nálada redaktora, štěstí.

LN Konkrétně?
V polovině devadesátých let jsme s Christinou Links, redaktorkou berlínského nakladatelství Volk & Welt, prováděly takový menší brainstorming, jaký český titul by se jim hodil do programu. Procházely jsme spolu celou tehdejší scénu, jenže u všeho byl nějaký háček, úplně se to nehodilo. Nebylo mi zcela jasné, co vlastně hledala, tak jsem spíš provokativně řekla, že bychom tu ještě měli román Sestra od Jáchyma Topola, který právě odmítlo prestižní nakladatelství Fischer s tím, že je nepřeložitelný. A bylo to! Sestra vyšla roce 1998, přeložila jsem ji s Beate Smandek. S výjimkou románu Kloktat dehet jsem pak přeložila i ostatní Topolovy prózy.

LN Jak to bylo s Denemarkovou a Rudišem?
Od Radky Denemarkové jsem nejprve překládala úryvky z její prvotiny A já pořád kdo to tluče pro různé časopisy. S nabídkou překladu Peněz pro Hitlera se na mne obrátilo nakladatelství DVA samo od sebe. O překladu Příspěvku k dějinám radosti jsme dlouho snily se Sarah Houtermans, redaktorkou hamburského nakladatelství Hoffmann und Campe, ale povedlo se nám to až loni, kdy se změnilo vedení podniku. A pokud jde o Jaroslava Rudiše: Věděla jsem o něm, ale když mi nakladatelství Rowohlt Berlin nabídlo překlad Nebe pod Berlínem, ještě jsem knihu přečtenou neměla.

LN Jaké mají Topol, Rudiš nebo Denemarková v německojazyčné oblasti prodeje? Patří mezi bestselleristy?
Do oblasti bestselleru – nebo řekněme dobře prodávané knihy – se za tu dobu, co to sleduji, dostaly jenom Želary od Květy Legátové. V jejím případě šla na trh rovnou i audiokniha, načtená přední německou herečkou Evou Mattes. Překlady české literatury mají v posledních letech poměrně stabilní prodej mezi třemi až čtyřmi tisíci výtisků. Ovšem aby překladová literatura na sebe začala vydělávat, potřebuje prodat zhruba dvojnásobek. Takže i tito autoři jsou vydáváni spíš pro prestiž, a ne pro výdělek, ale alespoň si jich všimnou noviny. Ti ostatní bohužel povětšinou proletí mimo čtenářský zájem, což je velká škoda.

LN S kým to šlo překladatelsky nejlíp a kdo byl nejnáročnější?
Každý autor má svůj duktus, ke každému se musím přibližovat jiným způsobem. A každý potřebuje něco jiného. U Jáchyma Topola je to měkkost a tvárnost češtiny. U Radky Denemarkové jsou to v první řadě obrazy a metafory, které v češtině působí expresivně a zvláštně a do němčiny se jedna ku jedné převést nedají.

LN Máte v plánu přeložit i její Hodiny z olova?
Já samozřejmě Hodiny z olova ráda přeložím, kniha mě velmi zajímá a představa, že bych se mohla celý rok věnovat jednomu projektu, což by v tomto případě nešlo jinak, je velmi lákavá. Ale o tom nerozhoduji já, tady si musí nakladatelství rozmyslet, jestli autorce tak dalece věří, že do ní investují překlad a tisk zhruba devíti set stran v němčině. Protože nejdražší v kalkulaci nejsou náklady na překlad – ale za papír!

LN Může Denemarkové pomoct, že vyhrála s Hodinami z olova Magnesii Literu? Hledí se v Německu na literární ceny?
Cena samozřejmě neuškodí. Sama o sobě ale ještě není žádným garantem. To, co si cení český čtenář, nemusí odpovídat tomu, co by si přál čtenář německý. Ale každopádně cena autora zviditelní.

LN Co pro vás musí kniha mít, abyste kývla na překlad?
Musí mě zajímat, v první řadě jazykově. Ale teoreticky to může být i červená knihovna, což je žánr, se kterým jsem ještě neměla co do činění, nebo detektivka.

LN A co pro vás znamená překládat: sloužit věrně originálu, nebo být kreativní, jako by šlo o autorskou práci?
Obojí. Nemůžu překládat, co v textu není. Ale pracuje-li jazyk autora s něčím, co němčina na rozdíl od češtiny nemá, musím si „kreativně“ vymyslet něco jiného. Třeba takzvaně nepřeložitelné slovní hříčky, pro které musím najít nějakou náhradu, ne jen poznámku pod čarou. Přeložený text musí působit jako něco, co bylo napsané v němčině, a ne jako překlad. Možná by se to dalo srovnat s interpretací hudebního díla: Hraju-li něco od Bacha, musím sice následovat notaci, ale můžu si odůvodnit vlastní interpretaci – dobové nástroje, svěží tempo, nebo naopak postup puntičkářsky notu za notou. Bude to pokaždé trochu jiné, ale pokaždé Bach.

LN Česká literatura na veletrhu v Lipsku 2019 uspěla. Má šanci, aby se ten dočasný úspěch protáhl, aby zájem neopadl ani za rok, za pět nebo deset let?
Úspěch v Lipsku byl punktuální: Loni jsme museli narychlo překládat víc, než se dalo stihnout, letošní rok je pro mě i většinu kolegů rokem bez práce, nemám zatím jedinou zakázku. Česká prezentace v Lipsku byla úspěšná, to ano, ale veškerý nakladatelský zájem se soustředil právě na Lipsko – a nepřijde-li další podpora, je na léta dopředu vyčerpán. Je důležité, aby si nakladatelé i nadále mohli být jisti finanční podporou překladu i autorských práv, jak to bylo teď při přípravě na veletrh. Samo od sebe, jenom na základě čtenářského zájmu, žádné nakladatelství české projekty neutáhne. Finance jsou v současné době ten nejdůležitější faktor, hned za nimi pak dobré informační a poradenské zázemí.

Katastrofální by bylo, kdyby Česká republika po vzoru Gruzie veškeré snahy v oblasti podpory překladové literatury ukončila. V Gruzii totiž po velmi úspěšném výstupu na frankfurtském veletrhu 2018 právě zavírají Literární centrum, které výstup zorganizovalo. Literatura potřebuje stálou péči, je to běh na dlouhou trať.

Autor: