Když se slavná čtveřice rozpadla, připsal si k dobru ještě jeden velký úspěch: složil totiž písničku You Are So Beautiful, z níž v roce 1975 udělal obrovský hit britský zpěvák Joe Cocker.
William Everett Preston se narodil 9. září 1946 v texaském Houstonu, vyrůstal ale v Los Angeles. Na piáno hrál od tří let a jako dvanáctiletý dostal ve filmu St. Louis Blues roli mladého Williama Christophera Handyho, legendárního kapelníka a skladatele z počátku 20. století, označovaného za otce blues.
Spolu s ním se ve snímku objevila řada jazzových gigantů včetně Louise Armstronga a Nat King Colea, jenž představoval dospělého Handyho.
Jako teenager Billy doprovázel na klávesy řadu amerických umělců. S jedním z nich, rokenrolovým křiklounem Little Richardem, se roku 1962 vydal na turné po Německu. V hamburském Star Clubu se seznámil s Georgem Harrisonem, jenž tu s Beatles právě stavěl základy své těžce vydřené kariéry. Poté se vrátil do Ameriky, hrál s populárním zpěvákem Samem Cookem a stal se členem kmenové kapely televizního pořadu Shindig.
V roce 1966 poprvé zabodoval s instrumentálním gospelovým albem The Most Exciting Organ Ever, vydaným u labelu Vee Jay Records, jenž tehdy zastával funkci amerického distributora nahrávek skupiny Beatles.
Když o něco později znovu zavítal na britské ostrovy, tentokrát coby chráněnec a doprovodný klávesista Raye Charlese, George Harrison ho představil ostatním členům Beatles a nabídl mu, aby se stal prvním hudebníkem zastupovaným jejich novou společností Apple Records.
Během tří let strávených v applovské „stáji“ Preston natočil dvě alba, That's The Way God Planned It a Encouraging Words, obě produkovaná Georgem. Ten ho také požádal, aby se (po malé generálce na „bílém dvojalbu“) zúčastnil nahrávání nové desky Beatles ve studiu na Abbey Road. Atmosféra ve skupině zhoustla na nejvyšší možnou míru a Harrison doufal, že se mu tímto tahem podaří trochu uvolnit ledy.
Slavné Let It Be
Povedlo se a hned první singl Get Back, podepsaný zcela výjimečně jako „Beatles s Billym Prestonem“, znamenal svěží vítr do plachet unavených hitmakerů. Oficiální důvod, proč byl extravagantní muzikant přijat do služeb nejslavnější světové kapely, o níž se vědělo, že je zvyklá na všem pracovat sama, však zněl takto: připravované album Let It Be znamená návrat k rokenrolovým kořenům a John, Paul, George a Ringo ho chtějí natočit živě, bez dodatečných úprav. Přítomnost dalšího hráče tedy byla nezbytná.
Let It Be se nakonec úprav přece jen dočkalo, a to tak zásadních, že se Paul McCartney nedávno rozhodl problematické aranže Phila Spectora vymazat a vydat písničky v původních verzích pod názvem Let It Be... Naked.
Preston se podílel i na LP Abbey Road, které je poslední nahrávkou Beatles, ačkoli spatřilo světlo světa dříve než Let It Be.
Po rozpadu skupiny ještě nějaký čas spolupracoval se všemi členy na jejich sólových projektech. Můžeme ho slyšet na Harrisonových albech All Things Must Pass, Extra Texture, Dark Horse a 33 1/3, Lennonových nahrávkách Plastic Ono Band a Sometime In New York City i na Ringových pokusech Ringo a Goodnight Vienna.
Když v roce 1978 připravoval režisér Robert Stigwood film těžící z úspěchu desky Sgt Pepper's Lonely Hearts Club Band, svěřil hlavní úlohu Seržanta Pepře právě Prestonovi. Na Harrisonově koncertu pro Bangladéš Billy mimo jiné doprovázel kytaristu Erika Claptona, s nímž ho během dalších let spojilo neméně pevné hudební partnerství. Nicméně pokud Billymu říkáme pátý beatle, měli bychom mu správně říkat i šestý stone, neboť tím, kdo po Beatles jako první převzal štafetu pravidelného využívání Prestonových služeb, byly právě „valící se kameny“ - Rolling Stones. Pomohl jim s pěti nahrávkami včetně Sticky Fingers a Bridges To Babylon. Z jeho dalších „melouchů“ jmenujme práci pro Barbru Streisandovou, Boba Dylana nebo černošský vokální soubor Blind Boys Of Alabama. Objevil se i na poslední desce Johnnyho Cashe a těsně před smrtí se stačil mihnout na nových albech Neila Diamonda a Red Hot Chili Peppers.
Sex, lži a kokain
Kromě koncertování s Rolling Stones se v 70. letech vydal na slibnou sólovou dráhu, získal Grammy za instrumentálku Outa Space a s Brucem Fisherem složil megahit You Are So Beautiful, jenž se stal vlajkovou písní Joea Cockera.
V dalších dekádách měl problémy se zákonem a byl obviněn z několika vážných deliktů: zapálil vlastní dům a chtěl za něj dostat pojistku, sexuálně obtěžoval nezletilého kluka a pak znovu jistého údržbáře, policie u něj při prohlídce našla kokain... Šel do vězení a jako narkoman a alkoholik musel podstoupit odvykací léčbu. Teprve před pár lety se začal znovu oklepávat a se starým kamarádem Erikem Claptonem se vydal na světové turné. 6. června 2006 mu ale nadobro vypověděla službu transplantovaná ledvina.
