A to je i ve hře Fifty, v níž se věrně odráží současný rozkol v naší společnosti. „Jakékoliv téma začneme diskutovat, hned u toho zjistíme, jak moc jsme rozdělení,“ dodává.
Lidovky.cz: Je Fifty autobiografická hra?
Jak jsem psal v divadelním programu: opět vycházím z různých historek lidí kolem sebe, které jsem poskládal dohromady. Podobně postavení byli i Samotáři.
Lidovky.cz: Divák se domýšlí, kolik je tam toho z vás, protože hlavní hrdina je v druhé půli šestého decénia stejně jako vy, takže už to není krize středního věku, ale řekněme deprese z prvních příznaků stáří...
V té hře je svým způsobem autobiografický pocit strašného zklamání z prezidentských voleb v roce 2018, kdy podruhé vyhrál Miloš Zeman. A ještě se do toho promítá pocit, že i když už člověk nemusí nic dokazovat lidem kolem sebe, stejně se nemůže na některé zásadní věci vykašlat. Ale ty jednotlivé historky, to je fabulace.
Lidovky.cz: Bavilo mě, jak si pohráváte s časovými rovinami, hra se sice odehrává před pěti lety, ale vy jste tam obratně dostal i to, čím dnes žijeme.
Děj končí v roce 2019 a to, že David dostal velkou zakázku v Mariupolu, aby tam stavěl domy, je hořký vtip pro nás. Hrou se vine deziluze z toho, že národ je rozdělený, a to trvá. Žijeme v bublině a člověk si na to pomalu zvyká. Jakékoliv téma začneme diskutovat, hned se zjistí, jak moc jsme rozdělení.
