Není publikum v zemích, kde se nemluví anglicky, co se týká vašich akustických písniček poněkud v nevýhodě?
Mluvím trochu německy, takže v Německu můžu písničky uvést a trochu vysvětlit. Ale musím říct, že většina Evropanů mluví daleko líp anglicky než Britové nějakým jiným jazykem. Je mi ale jasné, že je nutné brát na jazykovou bariéru ohled. Obecně ovšem platí, že většina Evropy mluví anglicky, zčásti díky americké kultuře a MTV.
Vezměte si, že kdyby přijela do Anglie česká kapela, lidi by neměli ani tušení, o čem zpívá, zatímco u nás přinejmenším tuší.
Vaše rebelské písně jsou navíc často plné slangu, už jen v názvu vašeho posledního alba...
Máte pravdu, že v názvu A Singsong And A Scrap znamená poslední slovo bitku, nepříliš vážnou, jako když se chlapi poperou před hospodou, zatímco normálně znamená třeba výstřižek z novin, jenomže to nám došlo až později. Prostě někdy děláme chyby. Jsme arogantní Angličani a čekáme, že nám všichni rozumí a když ne, tak na nás zařve.
Kde rebelské písničky hledáte a podle čeho je vybíráte?
Většinou jsme je psali sami. To nejsou historické skladby, ale týkají se událostí z anglické a britské historie, té dávné i současnější. Na starých rebelských písních je zas skvělé, že pojednávají o události před dvěma sty lety a přitom by klidně mohly být napsané dneska.
Která rebelská postava z anglických dějin je vaše nejoblíbenější?
Daleko radši, než opakování mýtů o slavných zbojnících, máme často přehlížené události, které ovšem měly velký význam. Třeba ve skladbě You Can se zpívá o neposlušnosti skupiny lidí, která nakonec přinesla po roce 1932 změnu zákona.
Kdysi se totiž nešlo procházet krajinou. Ti lidi přes týden tvrdě pracovali a o víkendu si nemohli dovolit užít krásné přírody kolem, protože patřila buď bohatým, církvi nebo státu. Takové věci je třeba oslavovat.
Takže jde o anglický dějepis podle Chumbawamby?
Jo, něco takového. O připomenutí, čeho mohou dosáhnout obyčejní lidé.
Na svých stránkách nabízíte tričko s názvem kapely a nápisem Ateista. Přitom za největší rebelií stál kdysi v Anglii právě náboženský disent - levellers nebo John Wesley. Není to trochu selektivní přístup k historii?
To ano, jenomže je velký rozdíl mezi vírou a náboženstvím. Tričko jsme nechali natisknout, protože v náboženství je všechno definované, jenomže existují lidé. pro které je jakékoliv definované náboženství nepodstatné. Navíc se v tomhle směru svět stále víc polarizuje, takže vaše reakce čím dál víc záleží na tom, jestli se na svět díváte jako křesťan nebo muslim. A s tím je spojena démonizace lidí, kteří myslí jinak.
Všichni se ptají, jaký je váš názor na Blaira či Bushe - je v dnešní Británii naopak něco, co přinejmenším oceňujete?
Přes všechny naše stížnosti vůči tomu, co se děje, má většina lidí co jíst... máme být za co vděční. Když si porovnáte země jako je Británie a Malawi... Nemáme zas tolik důvodů k zásadní stížnostem.
Kdy znovu zapojíte Chambawambu do zásuvky?
Kdo ví? Třeba nám dojdou peníze... Jak víte, jsme kapela, která se mění víc, než kterákoliv jiná. Většina kapel najde vlastní parketu a té se drží, zatímco my jsme spáchali opravdovou komerční sebevraždu tolikrát, že se na to ani nesluší upozorňovat. A že jsme vzali do ruky španělku a housle? Za tím je vlastně nejvíc snaha sám sobě ani lidem nezevšednět.
