Pokusíme se objevit další hru

LN Myš Lenka je zřejmě dost plodná - když má v hlavě tolik písniček, že vydaly na další knížku... Kde se berou?
V knížce Mám v hlavě myš Lenku jsou jednak písničky nové a jednak ty, které jsme sice napsali dávno, ale ještě nás nepřestaly těšit. Brali jsme taky v úvahu, aby se výtvarnici Vlastě Baránkové dobře kreslily. Jsou tam např. Mokré plavky, Edu vzali k fotografovi, Naše rodina šílí, Ořech v medu... tedy písničky epické, vyprávěcí.

Přidali jste i dvě operky - jak vypadají v tištěné formě?
V operkách Budulínek a Karkulka jsme zkusili zvládnout větší plochu. Pro mě jako pro textaře to znamenalo napsat nikoli písňový text, ale libreto a pro Jaroslava to byl úkol složit malou operu s mnoha hudebními motivy. V tištěné podobě s obrázky vypadají dobře, ale hlavní je, že dostáváme zprávy „z terénu“, že už se objevily na školních besídkách. A tam nejvíc patří.

Ještě vás s Jaroslavem Uhlířem baví „učit“ děti postaru, prostřednictvím písniček, když v současné době mají tolik možností, jak konzumovat hudbu?
Konzumovat hudbu a zpívat si písničku je rozdíl. Když se ji naučíte a zazpíváte si ji, tak s ní souhlasíte. Už není jenom naše, už je i vaše.

Psal jste písničky původně pro své (malé) děti?
To ani ne. Ale k několika textům mě moje děti nebo vnoučata inspirovaly.

Na jedné straně si s dětmi hrajete a píšete jim vtipně něžné písně, na druhé se podepisujete pod petici za protiraketovou základnu. Jde to dohromady?
Jde. Kromě psaní čtu také noviny. A když jsem četl vyjádření svých spoluobčanů k té otázce, odhadl jsem, jak by asi dopadlo všelidové referendum o tom, zda svému spojenci dovolíme, aby byl díky naší zeměpisné poloze obranyschopnější. Nedovolíme. Jako by se nás to netýkalo. Nechtěl bych nás mít za spojence.

Je rozdíl psát texty pro děti a pro kolegy v divadle? Narážím na opět už kulaté výročí Divadla Járy Cimrmana, ne na pokročilý věk jeho aktérů.
Humor, který vyznávám, je jeden. V prvním případě je však adresován publiku, které ještě nemá tolik informací.

Příští týden se otevírá v Muzeu hlavního města Prahy velká výstava. Co na ní bude?
Výstava se jmenuje Stopy Járy Cimrmana. Příznivci našeho divadla tam najdou všechno, co bylo o Mistrovi napsáno, nahráno a natočeno. Jsou tam zmapovány všechny Cimrmanovy ulice, pamětní desky a naučné stezky, najdete tam doklady o vrcholech cimrmanologického snažení, jakým bylo uvedení Járovy hry na prknech Národního divadla, provedení jeho opery na Pražském jaru nebo pokřtění nebeského tělesa jeho jménem. Hned při vstupu nemůže návštěvník minout slavný model Prahy, nad nímž si Cimrman na sklonku života položil otázku, zda by bývalo nebylo lepší věnovat život jedinému projektu jako Langweil, a ne „chtíti vyniknout ve všech disciplínách“.

Neoslavíte jubileum novou hrou, jako tomu bylo u Švestky?
Kluci - myslím tím naše spoludědky v souboru - by patnáctou komedii chtěli a my - myslím Smoljaka a sebe - jsme jim řekli, že se ji pokusíme objevit. Když nebude dobrá (Cimrman na stará kolena psal i blbosti), tak s ní veřejnost z pietních důvodů neseznámíme.