Tchyně jako vztahový upír. Černá komedie Přišla v noci se zaměřuje na noční můry třicátníků

U některých filmů se obzvlášť vyplatí přijít do kina včas a tenhle k nim patří: samonosný, výborně obsazený prolog o jednom rodinném fotografování je dokonalá komediální miniatura na téma generačního pnutí. Dokonce lze zalitovat, že tahle etuda už nemá pokračování (byť její hrdina v podání Jana Vondráčka ve filmu ještě zaúčinkuje).

Hlavní příběh této černé komedie (nebo třeba generačního thrilleru) ovšem spustí až děj popsaný v jejím názvu: k páru třicátníků (Annette Nesvadbová a Jiří Rendl) uprostřed noci přijde matka mladého muže (Simona Peková). Po dramatickém návratu z dovolené, kde se nepohodla se svým momentálním partnerem, nemá kde hlavu (a kufry) složit. Její syn je vůči ní až nápadně odměřený, z důvodů, jež se teprve postupně dozvídáme. Tím hlavním ale je, že Jiří dobře tuší hroznou pravdu, že totiž matčině invazi ve skutečnosti nebude schopen účinně vzdorovat.

Jeho partnerka Aneta je zpočátku vůči „tchyni“ Valerii mnohem shovívavější, brzy ale pochopí, že nastalá situace otřese celým jejím světem. Valerie postupně opanovává byt, v němž kdysi žila, a vynucuje si obnovu havarovaného vztahu se svým synem. Afektovaná dáma disponuje celou škálou zákeřných technik, jimiž naleptává vztah svého syna a jeho partnerky, a žádná účinná obrana neexistuje.

Teror bohatýrských historek

Simona Peková jakožto Valerie exceluje v hororově stylizovaných situacích i komediálních výstupech, které odkrývají její pseudobohémskou povahu a minulost „divy zájezdových autobusů“ čili cestovní referentky se specifickým kulturním záběrem. Jakkoli ovšem tato monumentální postava vládne celému filmu, jádro příběhu patří (rovněž výborně zahraným) „mileniálům“ Anetě a Jirkovi: v nesnesitelné Valerii se zhmotňuje jejich úzkost z pošramoceného světa, a zejména z toho, co jim odkazují a vnucují předcházející generace.

Jiří jakožto překladatel z pobaltských jazyků pracuje na knize vzdorovitých vtipů ze sovětské éry a takto nahlížená minulost pro něj má (jiným těžko pochopitelné) kouzlo. S jeho matkou ovšem do jeho a Anetina života vtrhne minulost nefiltrovaná, nepříjemně osobní a dusivá svou trapností. Generace padesátníků a starších útočí na mladé i svým kulturním vkusem: ergoterapeutka Aneta tak musí čelit třeba přezíravé přednášce pacienta, který jí vnucuje album kapely Eagles. Valerie je zase (vedle trampských písní) posedlá italskými filmařskými klasiky (mezi něž se jí ovšem vetře i „Viscontini“).

Nejhlouběji do masa české společnosti ovšem nůž této komedie zajede s postavou zatrpklého „Kocoura“ (Vladimír Kratina), matčina nového přítele, který mladou generaci válcuje bohatýrskými historkami z opozice vůči minulému režimu (ze kterých nakonec vyplyne, že se kdekdo navzájem udával). Tato linka dokonce velmi zřetelně odkazuje k okolí písničkáře Jima Čerta, jehož známá verze písně Everybody’s Smoking Marijuana podkresluje závěrečné titulky.

Je to komedie, ale je v ní intenzivně přítomná úzkost: budí ji zdiskreditované trosky rodičovských autorit i paralyzovaná generace jejich dětí, která se marně snaží dospět, osamostatnit a reprodukovat. Tvůrci tu zdá se vyhmátli něco podstatného.