„Když jsem nabídku na Dobře placenou procházku od tehdejšího ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka dostal, okamžitě jsem ji odmítl,“ vzpomínal Miloš Forman. „Pak ale přišel jeho otec František Dvořák, můj profesor výtvarného umění, a řekl, že mi nedá zápočet, když to nepřijmu. Nabídka platila pro celý tým otce a synů, musel jsem kývnout.“
Autor a představitel postavy Listonoše Jiří Suchý zase připouští, že když s Jiřím Šlitrem psal Dobře placenou procházku před více než čtyřiceti lety, přistupoval k látce spíš nezodpovědně. „Bylo to něco mezi potěšeníčkem a legrací. A teď jsem se od té původní semaforské hry musel odříznout a vzít ji jako naprosto nový úkol. Například předehra k mé árii je nová a mně se najednou vynořuje ta původní, což je důvod k úzkosti. A dělat v Národním s úzkostí v duši, to je velký stres.“
Vzpomínka na svinskou dobu
„Tahle hra je pro mě i dnes strašně aktuální,“ tvrdil Miloš Forman. „Je to nejemotivnější vzpomínka na tu svinskou dobu v 50. letech, kdy se kopírovala z Moskvy dovezená díla socialistického realismu. Tehdy bylo objevení Semaforu pohlazením na duši. A já za tohle otevření očí panu Suchému dodnes děkuju. Byla to pro mě živá voda.“
I Petr Forman, který je s otcem režisérem nové „Procházky“, na původní dílko vzpomíná s emocemi, které překrývá humorem: „Nezapomeňte, že moje maminka v tom hrála spoustu let. Mám to rád, vyrostl jsem v tom, mám k tomu osobní vztah.“
O tom, jak vypadala spolupráce formanovského týmu, se pokusili nic neprozradit všichni tři. „Pracovali jsme vlastně nepřetržitě, každý přinesl svou trošku do mlýna, někdo si na svém trval déle a někdo byl fyzicky odolnější,“ říká Miloš Forman. „Chtěli jsme původně na plakát dát titulky: režie Miloš Forman nebo Petr Forman, podle toho, jak to dopadne, a scéna: Matěj Forman, ať to dopadne, jak chce,“ žertoval Petr.
Dirigent Libor Pešek varuje: „Nečekejte komořinu, tohle je velké plátno. Hudba nabízí vlastně vše od spirituálu, přes ragtime, swing... a svázat to do hodiny a půl, aby vše drželo pohromadě, byl dost velký úkol. Marko Ivanovič to neměl jako autor nové instrumentace lehké.“
Ivanovič připomíná, že už v době vzniku byla „Procházka“ vnímána jako dílo otevřené. Na režisérovo přání přibylo sedm písní z autorské hry Jiřího Suchého Sekta, jež jsou jakýmsi komentářem k ději. „Jsou to překrásné písničky,“ vysvětluje Miloš Forman, proč se rozhodl doplnit o ně hru. „Miloval jsem je nejen jako básně, ale i pro Suchého muziku. A tyhle dva styly – Šlitrův v Dobře placené procházce a Suchého v Sektě – se mi nádherně spojují.“
„Za nejsilnější stránku této burlesky považuji specifickou semaforskou poetiku let šedesátých, a tu jsem se rozhodl především instrumentačně a stylově podpořit a často přiznat původní komorní charakter. Na druhou stranu jsem se nezdráhal využít celý orchestr Národního divadla, který zejména v písních nechávám rozeznít v plné symfonické kráse.“
Když je řeč o hudbě, Jiří Suchý připomněl i to, že pro Jiřího Šlitra, který měl ctižádost dostat Dobře placenou procházku na Broadway, by uvedení v Národním divadle bylo velkou satisfakcí. Matěj Forman trumfuje nápadem: „Aspoň pro den premiéry by se Národní divadlo mohlo přejmenovat na Broadway.“
Ředitel divadla Ondřej Černý několikrát zopakoval, že ND je poctěno tím, že Miloš Forman se syny Petrem a Matějem nastudovali nadcházející premiéru. „Pocta je to pro nás,“ oponuje mu Miloš Forman a vzpomíná, jak jako student přijel do Prahy a dvakrát týdně chodil do Národního na bidýlko.
„Musel jsem teď hodně bojovat s úctou, kterou mám od té doby v sobě, abych ji trochu ztratil a mohl pracovat,“ říká. „A jsem unešen tím, jaké jsou tu talenty. Všichni perfektně obstáli v nárocích režie, ale každý vnáší do hry i svou neopakovatelnou osobnost.“ Miloš Forman, který už nepřipomíná zklamání z neuskutečněné inscenace „jeho“ Dalibora („je jen škoda, že nebyla využita příležitost mít nový překlad Jiřího Suchého“), tvrdí, že doba zkoušení se syny v Národním byla v jeho profesním životě jedním z nejkrásnějších období.
Autor a představitel postavy Listonoše Jiří Suchý zase připouští, že když s Jiřím Šlitrem psal Dobře placenou procházku před více než čtyřiceti lety, přistupoval k látce spíš nezodpovědně. „Bylo to něco mezi potěšeníčkem a legrací. A teď jsem se od té původní semaforské hry musel odříznout a vzít ji jako naprosto nový úkol. Například předehra k mé árii je nová a mně se najednou vynořuje ta původní, což je důvod k úzkosti. A dělat v Národním s úzkostí v duši, to je velký stres.“
Vzpomínka na svinskou dobu
„Tahle hra je pro mě i dnes strašně aktuální,“ tvrdil Miloš Forman. „Je to nejemotivnější vzpomínka na tu svinskou dobu v 50. letech, kdy se kopírovala z Moskvy dovezená díla socialistického realismu. Tehdy bylo objevení Semaforu pohlazením na duši. A já za tohle otevření očí panu Suchému dodnes děkuju. Byla to pro mě živá voda.“
I Petr Forman, který je s otcem režisérem nové „Procházky“, na původní dílko vzpomíná s emocemi, které překrývá humorem: „Nezapomeňte, že moje maminka v tom hrála spoustu let. Mám to rád, vyrostl jsem v tom, mám k tomu osobní vztah.“
O tom, jak vypadala spolupráce formanovského týmu, se pokusili nic neprozradit všichni tři. „Pracovali jsme vlastně nepřetržitě, každý přinesl svou trošku do mlýna, někdo si na svém trval déle a někdo byl fyzicky odolnější,“ říká Miloš Forman. „Chtěli jsme původně na plakát dát titulky: režie Miloš Forman nebo Petr Forman, podle toho, jak to dopadne, a scéna: Matěj Forman, ať to dopadne, jak chce,“ žertoval Petr.
Dirigent Libor Pešek varuje: „Nečekejte komořinu, tohle je velké plátno. Hudba nabízí vlastně vše od spirituálu, přes ragtime, swing... a svázat to do hodiny a půl, aby vše drželo pohromadě, byl dost velký úkol. Marko Ivanovič to neměl jako autor nové instrumentace lehké.“
Ivanovič připomíná, že už v době vzniku byla „Procházka“ vnímána jako dílo otevřené. Na režisérovo přání přibylo sedm písní z autorské hry Jiřího Suchého Sekta, jež jsou jakýmsi komentářem k ději. „Jsou to překrásné písničky,“ vysvětluje Miloš Forman, proč se rozhodl doplnit o ně hru. „Miloval jsem je nejen jako básně, ale i pro Suchého muziku. A tyhle dva styly – Šlitrův v Dobře placené procházce a Suchého v Sektě – se mi nádherně spojují.“
„Za nejsilnější stránku této burlesky považuji specifickou semaforskou poetiku let šedesátých, a tu jsem se rozhodl především instrumentačně a stylově podpořit a často přiznat původní komorní charakter. Na druhou stranu jsem se nezdráhal využít celý orchestr Národního divadla, který zejména v písních nechávám rozeznít v plné symfonické kráse.“
Když je řeč o hudbě, Jiří Suchý připomněl i to, že pro Jiřího Šlitra, který měl ctižádost dostat Dobře placenou procházku na Broadway, by uvedení v Národním divadle bylo velkou satisfakcí. Matěj Forman trumfuje nápadem: „Aspoň pro den premiéry by se Národní divadlo mohlo přejmenovat na Broadway.“
Ředitel divadla Ondřej Černý několikrát zopakoval, že ND je poctěno tím, že Miloš Forman se syny Petrem a Matějem nastudovali nadcházející premiéru. „Pocta je to pro nás,“ oponuje mu Miloš Forman a vzpomíná, jak jako student přijel do Prahy a dvakrát týdně chodil do Národního na bidýlko.
„Musel jsem teď hodně bojovat s úctou, kterou mám od té doby v sobě, abych ji trochu ztratil a mohl pracovat,“ říká. „A jsem unešen tím, jaké jsou tu talenty. Všichni perfektně obstáli v nárocích režie, ale každý vnáší do hry i svou neopakovatelnou osobnost.“ Miloš Forman, který už nepřipomíná zklamání z neuskutečněné inscenace „jeho“ Dalibora („je jen škoda, že nebyla využita příležitost mít nový překlad Jiřího Suchého“), tvrdí, že doba zkoušení se syny v Národním byla v jeho profesním životě jedním z nejkrásnějších období.
