RECENZE: Muži ničí ženy, žena muže. Sexuální útlak je aktuální téma i díky Nadějné mladé ženě

Titulní nadějná mladá žena je s lehkou ironií vylíčená hlavní hrdinka, bývalá studentka medicíny Cassandra (Carey Mulliganová), která si vydělává v bistru a žije ve třiceti letech s rodiči. Ještě ve větší míře ale to označení platí pro její geniální přítelkyni Ninu, jež se před sedmi lety stala na večírku obětí znásilnění a zničilo jí to život. Naopak spolužáci, kteří se na znásilnění tak či onak podíleli, vyvázli bez jakéhokoli trestu a jsou nyní bezúhonnými a respektovanými členy společnosti.

Do třetice má název filmu ambici s výčitkou upozornit na obecný typ oběti, kterou dokola potkává podobný osud, neboť chyba je – ukazuje film – zakomponovaná hluboko v patologickém systému prostoupeném mužským šovinismem.

Hledá se jeden spravedlivý

Pro režisérku Emerald Fennelovou je Nadějná mladá žena celovečerní debut, už předtím se ale do dějin populární kultury zapsala dost výrazně. Coby herečka figuruje například v seriálu Koruna (kde hraje Camillu Parker Bowlesovou) a jako scenáristka se podílela na sérii Na mušce o rozmarné a vnitřně zraněné vražedkyni Villanelle. S tou je Cassie z Nadějné mladé ženy zjevně příbuzná a podobné je i provokativní ladění obou výtvorů na pomezí cynického thrilleru, komedie, romance a společensky uvědomělého dramatu.

Počátek filmu zastihuje Cassandru na jakési široce zaměřené válečné misi – v barech a klubech předstírá opilost a nechá se doprovodit od někoho z přítomných „gentlemanů“, z nichž se se železnou pravidelností stávají sexuální predátoři. Cassie je následně překvapí svou střízlivostí a různými způsoby (podle míry jejich nepřijatelného nátlaku) je vytrestá. Tuto již zažitou rutinu prolomí setkání s někdejším spolužákem z medicíny, dětským lékařem Ryanem (Bo Burnham). 

Ten se chová úplně jinak než všichni ostatní muži, je pozorný a citlivý, nic si nenárokuje a Cassie díky němu postupně získává ztracenou důvěru v lidi. Zároveň jí však Ryan připomene viníky někdejšího zločinu a Cassandřina pomsta se (kupodivu až teď) zaměří na konkrétní lidi. Nejen na hlavního pachatele, ale také třeba na děkanku školy, která případ zametla pod koberec, nebo na právníka, který nekalými praktikami pomohl viníkům vyváznout.

Více či méně zábavné akty „montechristovské“ pomsty se (i ve stylu vyprávění) přetahují se záměrně přecukrovanou romantickou love story, aby je nakonec přebila spektakulární demonstrace toho, že s žádnými lehkými kalibry žena nevystačí, má-li opravdu důkladně odplatit mužskému plemenu jeho ohavnost.

Mužům v publiku vychází film vstříc v tom smyslu, že jim poskytuje návod, jak se chovat k ženě, aby se jim nemusela mstít (tedy jako sympatický Ryan) či jak aspoň efektivně projevit lítost v případě, že už se v minulosti něčeho mizerného dopustili jako onen právník. (Zatímco ženám snímek předává poněkud pochybnou informaci, že hulváta na křižovatce mohou zastrašit tak, že mu rozbijí světla u vozu.)

Scénář nabízí několik solidně připravených zvratů, již zmíněný žánrový crossover a snahu o hravost, nicméně nejiskří zase natolik, aby to vyvrátilo podezření, že důvod jeho úspěchu u britské i americké filmové akademie je především ideový. Sexuální útlak je momentálně jedno z nejfrekventovanějších témat ve filmech a seriálech a aplaus má prakticky zaručený: už aby tu byla doba, kdy nebude aktuální.