RECENZE: Nebraňte se osvícení, nekraďte páru. Doktor Spánek je King, ale slabý

Solidní oporu najde i takový výklad, že se jedná o studii závažné dědičné duševní nemoci, při níž otec i jeho malý syn trpí nebezpečnými halucinacemi a bludy. Kubrick za vydatné pomoci hereckého umění Jacka Nicholsona každopádně dokázal z trochu přeplácané historky, kde pochopitelně nechybí ani indiánské pohřebiště, vykouzlit nezapomenutelné obrazy a také ponechat příběhu i titulnímu jevu „osvícení“ jisté dráždivé tajemství.

Snímek Doktor Spánek od Stephena Kinga, jehož děj na Osvícení navazuje, naopak neponechává nevysvětleného či tajuplného vůbec nic. Jeho hrdinou je dospělý Dan Torrance (Ewan McGregor), v jehož puse kdysi žil neviditelný chlapec Tony, jenž k němu a někdy i za něj promlouval. Tentokrát samozřejmě Danova soukromého debatního partnera vidíme v plné kráse. Navíc s významem Dannyho pro nový příběh je to všelijaké: z velké části by se totiž děj obešel bez něho (i bez celého původního Osvícení). 

Hlavní konflikt se odehrává mezi dvěma ženskými postavami. Rose (Rebecca Fergusonová) vede kmen původně lidských bytostí, které si o tisíce let prodlužují pobyt na Zemi tím, že za drastických okolností vysávají z lidí „páru“, životní energii. Abra (Kyliegh Curranová) je dívka s jasnovideckými a telekinetickými schopnostmi (také se jí tedy týká „osvícení“), jež se rozhodne toto řádění zastavit. (V éře uvědomělé zábavy nepřekvapí, že hlavní kladnou postavou je mladá Afroameričanka. Naopak kočovný lid, do jehož podoby jsou stylizováni parní upíři, by mohl brát poněkud úkorně nálepku těch, kteří pořád někomu něco kradou...)

Pára už ovšem také není, co bývala, v lidech je jí málo a naprostou nesmrtelnost též nezaručí, jak nám ukáže příklad stařešiny kmene dědy Flicka, který dospěje k neradostnému konci svých dní. A navíc, pára nepára, lze členy klubu dlouhověkých docela normálně zastřelit, což je pro děj snímku poměrně zásadní.

Vyléčený alkoholik Dan Torrance hraje po dlouhou dobu v příběhu až třetí housle – spřátelí se s mladistvou Abrou (což je v pořádku, když to dívka vysvětlí rodičům a říká mu strýčku) a pomáhá jí v jejím úsilí. Teprve závěr, odehraný v kulisách Osvícení jako v jakémsi tematickém parku, patří Dannyho potlačeným traumatům a výsledkem je povzbudivá výzva, která plně odpovídá trendu romantizovat cokoli včetně duševních nemocí: osvícení je třeba nechat zářit a brát si z něj to dobré.

K mrazivě znejisťujícím Kubrickovým výjevům má doslovně vyobrazené hodování pojídačů páry hodně daleko. Je to King, kterého tentokrát nikdo nepovýšil.