Skupina Čikori v současné době existuje spíš víceméně „potajmu“. Iva Bittová, žijící ve Spojených státech, svůj čas dělí mezi řadu domácích i zahraničních projektů. Ostatní členové kapely jsou také zaneprázdněni, protože se jedná o hudebníky z první české ligy, a tak nejspíš není snadné sladit termíny.
„Na oslavě mých padesátin před sedmi lety zorganizoval Petr Ostrouchov setkání členů v té době již řadu let nečinné skupiny Čikori a toto setkání se stalo impulzem pro její obnovení,“ řekl kontrabasista Jaromír Honzák.
Od obnovení činnosti se pozměnila sestava, skupinu tvoří kromě Bittové a Honzáka ještě zakládající člen kytarista Vladimír Václavek a nový, ovšem zkušený trumpetista Oskar Török. Skupina tu a tam vystoupila v nějakém klubu nebo na letním festivalu, o natáčení nového alba se už dlouho mluvilo v kuloárech, ale jeho dokončení (natáčení začalo už v roce 2014) prý v podstatě zaskočilo i samotné vydavatelství.
Iva Bittová
Relativně dlouhý vznik ale určitě nezpůsobila nějaká tvůrčí muka, to spíš zmíněná vytíženost hudebníků. Jaromír Honzák v bookletu píše: „Mým vlastním jazzovým projektům většinou předchází dlouhá doba hledání směru a následuje několik let komponování, než se vše zúročí během pár dní nahrávání ve studiu. S Čikori vše funguje jakoby samo, zcela organicky. Vladimír ze své kytary vypustí řeku, Iva určí směr a člověk znovu zjistí, že umí plavat a že je to ta nejpřirozenější věc na světě.“
Vypadá to strašně jednoduše a takhle jednoduché to svým způsobem asi i je: konstantou tvorby Čikori je naprostá lehkost, uvolněnost. Zejména pustíme-li si album At Home do sluchátek, můžeme snadno mít pocit, že jsme se octli u muzikantů doma, oni si jen tak pro sebe – a pro nás – jamují a mezitím upíjejí horký čaj. Má to ale základní předpoklad: ti muzikanti nejen nesmějí mít jakýkoli hráčský problém, ale zejména jim nemůže chybět dokonalá empatie.
Ta je naprosto jasná u Bittové s Václavkem, jsou to tvůrci slavného Bílého inferna (1997). Znají se ovšem už z Dunaje, jehož písničku na text Karla Davida zde znovu zpracovali pod názvem Břízy (původně Rukama). A ostatní muzikanti se na jejich vlnu, která je skutečně nejlépe připodobnitelná k řece, o níž mluví Jaromír Honzák, dokázali vyladit.
V případě alba At Home je tato řeka, někdy jen potůček, převážně poklidná, proplétá se minimalisticky zákoutími muziky i duše. Občas se rozprostře doširoka, to když Bittová zmnoží svůj vokál nebo v dokonalém souznění komunikuje s Törökovou trubkou. Celá kapela „zahartusí“ vlastně jen jednou, když v Tichém pláči vymění Václavek akustickou kytaru za elektrickou a razanci podepře bicími hostující slavný americký avantgardní bubeník Hamid Drake.
Nejkomplexnější výraz mají Čikori v úvodní bezmála desetiminutové skladbě Noc, která stojí nejen na předivu strun Václavkovy kytary a Honzákova kontrabasu, ale výrazný ráz jí dodávají i „smyčky“ melodických perkusí a jemných bicích bývalého stálého člena Čikori, dnes pouze hosta, Miloše Dvořáčka a střídmé elektronické zvuky vytvořené zpěvaččiným synem Antonínem Fajtem. To vše je pak korunováno Václavkovým typicky lyrickým textem a zajímavou melodií s orientálními náznaky, kterou Bittová zpívá na svoje poměry vlastně velmi přímočaře až „písničkářsky“. Právě tahle poloha je jedním z nejsympatičtějších rysů nových Čikori.
IVA BITTOVÁ & ČIKORI: AT HOME
Vyd. Pavian Records 2016
