V názvu Kořínkovy knihy Děti tlačí traktor je její tresť i autorova tvořivého povahopisu. V drobné párřádkové momentce tlačí děti starý traktor do stodoly, aby za lijáku nezamoknul. Matoucí název knihy. Přece nejde o četbu pro děti. Autor vás přinutí jít za slova, pod ně. Neberte je na první dobrou. Asociujte. A má vyhráno autor i čtenář. A ovšemže – nakladatel Štengl, který knize důvěřoval.
Lekce Kerouacova a Kolářova
Autor a nakladatel nejsou úzkoprsí a dogmatičtí co do žánru. Poezie v próze? Prozaizovaná poezie? Pryč s cejchováním. A přece některá vyslovím: Literární performance. Psaný happening. Zachycená svoboda chvíle. Akce slovem… Když poetiku přijmete, jste uvnitř dobré knížky. Žádné postimpresionistické náladičky; ani stopa po citečcích a pocitečcích. Nikde ve sbírce cvrlikání o dojmech či náladových dojetích. Minimum sebeprezentace. Vévodí objekt. A autorův subjekt střídmě upozaděný; vládne jen výběrem básnivých jiskření reality.
