Středa 1. prosince 2021, svátek má Iva
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Rázné třepotání křidélky. Na album Motyle není znát žádná tvůrčí únava

S příchutí dálek. Duo Tara Fuki, čili Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová, existuje dvacet let. Album Motyle je jejich šesté album. foto: ZUZKA BONISCH

PRAHA - Hudba dua Tara Fuki zůstává nezaměnitelná. Zároveň je album Motyle v lecčems jiné než ta předchozí.
  18:00

Název Motyle dobře vyjadřuje typickou delikátnost souhry dvou violoncell a proplétání ženských hlasů. Motýli však klamou tělem, jde o tvory sice subtilní, leč velmi vitální. Pokud si to žádala nálada písně, mění se hudba Tara Fuki na jejich šestém řadovém albu na chvilku i v docela slušný bigbít. Příznivci písničkové intimity se však nemají čeho obávat, stylotvorná tichá důvěrnost Tara Fuki na desce převládá.

Motyle se od předchozí diskografie Tara Fuki liší na první poslech už výraznou rolí hosta. Ne, že by se na předchozích deskách neobjevovali přizvaní hudebníci. Zvláště bohatý je z tohoto hlediska titul Auris (2007), kde zaslechneme i perkuse, kytaru, klavír, samply, a v jedné písni dokonce kompletní sestavu jazzové kapely Vertigo. Šlo však o vstupy spíše epizodní. Tentokrát se duo Andrey Konstankiewicz a Doroty Barové v nadpoloviční většině písní rozrostlo na regulérní trio. Třetím do party se stal hráč na bicí nástroje Miloš Dvořáček.

Rozšíření o další rytmický element představuje výrazné novum. Jakkoliv i „samotné“ Tara Fuki často používají cello jako rytmický nástroj nebo zdůrazňují patterny písní smyčkami z looperu. Ale samozřejmě ani na chvíli nehrozilo, že by Dvořáček hudbu Tara Fuki válcoval. Jde o bubeníka známého empatickým přístupem k aranžmá, navíc pojímajícího hru na bicí jaksi melodicky. Navíc tu hraje i na původem africké drnkátko kalimbu či chcete-li mbiru, tedy nástroj laděný. Jako důkaz Dvořáčkovy hráčské citlivosti stačí připomenout spolupráci s Ivou Bittovou a Vladimírem Václavkem. Jemně provázaný ekosystém Tara Fuki bubeník svou hrou nijak nenarušil, naopak podpořil některé jeho dříve méně nápadné niky.

Bicí či kalimba jsou v řadě skladeb významným prvkem. Slyšíme tichý tep písně Z wiatrem, zvonivé a ševelivé přiznávky v Rozmowy či energický bubenický nápor v členité kompozici Samoty. Prvkem natolik zvukomalebným, až se Andrea nechala slyšet, že by v rozšířeném obsazení, pokud to okolnosti dovolí, ráda nějakou dobu také koncertovala.

Na pro Tara Fuki nebývalou expresivitu, tedy na onen vyložený „bigbít“, dojde právě ve skladbě Samoty. Staccata Andreina violoncella jsou tu navíc prohnána přes kytarový booster a za výsledný zvuk by se nestyděla ani rocková kapela. Nejde o žádný samoúčel, zvukové zvýraznění střední pasáže písně si vyžádala kontrastní část textu. Pro členky Tara Fuki navíc není expresivní hraní nic nového, natož křečovitého. Oběma hudebnicím bylo vždy vlastní prostředí alternativního rocku.

Důležitější než rozšířené obsazení a expresivní prvky jsou u Tara Fuki, jako vždy, samotné písně. I tady zaznamenáme dílčí novum. Na starších deskách dua sice už zazněla čeština, ale sporadicky. Na albu Motyle slyšíme mateřštinu rovnou ve třech písních, Kdyby, Dlouhý pád a Samoty. Přestože Tara Fuki ospravedlnitelně považují češtinu, díky její relativní tvrdosti, za méně nevhodnou pro jejich zvukomalebné vyjadřování, než je polština, umějí ji používat brilantně. Dalším důvodem pro zpěv v češtině bylo podle Andrey Konstankiewicz, trvale žijící ve Francii, prostě to, že se jí po řeči stýskalo.

Úvodní píseň Kdyby vznikla zhudebněním básně Tomáše Tajchnera. Na první poslech působí díky tesknému mollovému nápěvu a veršům „co by zbylo kdyby bylo srdce prázdná skříň / co by zbylo kdyby bylo nás dvou ještě míň“ jako slušná deprese. Nádherně sladkobolná deprese. V druhém plánu ovšem visí nevyslovená optimistická pointa, že hrdinů písně naštěstí není na ony chmury méně než dva.

I texty dalších skladeb, až na výjimky autorské, většinou tematizují vztahové záležitosti. Lásky a nelásky, souznění a nedorozumění. Ovšem netuctově, hluboce, vrstevnatě, bez frází. Posluchač si tak snadno doplní vlastní významy a symboliku. Třeba zamyšlení nad nejistotou trvanlivosti nového vztahu v písni Dlouhý pád. Nebo moudrou partnerskou radu v písni Kim jestem: „Neptej se mě na to, co sám nechceš vědět.“

V případě skladby Z wiatrem se Tara Fuki uchýlily ke zhudebnění básně svého oblíbeného polského básníka Krzysztofa Kamila Baczyńského. Je v tom hodně symboliky. S jeho verši vlastně před dvaceti lety začínaly, znějí už na debutu Piosenki do snu (2001). A deska Motyle je prezentována také jako tvůrčí oslava dvaceti let existence dua. Dvaceti let, kdy se z hudby Tara Fuki stal žánr sám o sobě. Lze předpokládat, že i k téhle desce se budou posluchači vracet stejně věrně jako k prvotině. Tara Fuki dokázaly urazit na hudební scéně impozantní vzdálenost. Když už jsme u asociací vyvolaných názvem alba, vzdálenost adekvátní dlouhému putování motýlích vytrvalců monarchů stěhovavých nebo žluťásků čilimníkových. Aniž by na trajektorii jejich letu byla znát tvůrčí únava.

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Advantage Consulting, s.r.o.
OPERÁTOR LAKOVNY - MOKRÉ LAKOVÁNÍ AŽ 40 000 Kč

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 33 000 - 40 000 Kč

Mohlo by vás zajímat