Lidovky.cz: V Evropě nyní vystupujete po delší pauze způsobené epidemií covidu. Jak jste to období prožil?
Během pandemie nebylo moc co dělat. Naše nejnovější album That’s What I Heard vyšlo na konci února 2020 a 12. března jsme se museli z turné vrátit domů, protože se všechno zavřelo. Každý z kapely si šel po svém a nikdo nevěděl, co bude dál. Naplno jsme se mohli pustit do práce až v srpnu 2021. Jenže náš klávesista měl v té době covid, nemohl s námi zkoušet, a tak jsme za něj museli hledat náhradu. Náš bubeník si mezitím našel jinou kapelu, a tak jsme ještě hledali nového bubeníka. Z původní sestavy jsme tehdy vlastně zůstali jen já a basista Richard Cousins. Se dvěma novými spoluhráči jsme měli jen pár zkoušek a hned jsme vyjeli na turné. Ale posluchači byli velmi milí a podpořili nás.
Mezitím se vrátil náš klávesista a angažovali jsme dalšího bubeníka, Lese Falconera, který s námi hrál už dříve. Teď už je to dobré. Jsme opět ve formě a lidé mají radost, že jsme zpátky a že nás mohou slyšet naživo. Takže nakonec se nám daří dobře.
Lidovky.cz: Na zmíněném nejnovějším albu jste spolupracoval s producentem Stevem Jordanem, se kterým se znáte už hodně dlouho. Co na jeho práci oceňujete?
Steve Jordan je přímo studnice dobrých nápadů. Vnímáme věci hodně podobně, ale on má vždycky nějaký nápad, který mě příjemně překvapí. Poprvé jsme spolupracovali na dokumentu o Chucku Berrym Hail! Hail! Rock’n’Roll na konci 80. let. Známe se tedy už více než třicet let. A po celou tu dobu jsme přáteli.
Když jsme chystali tuto desku, Steve mi zavolal, že bych si měl pořádně poslechnout jednu určitou kompilaci. Už si nevzpomínám na její název, ale objednal jsem si ji a první píseň na ní byla My Baby Likes to Boogaloo od Dona Gardnera. Okamžitě jsem Stevovi volal, že tuto píseň musíme nahrát. A on mi odpověděl: „Jasně, já vím. A budu v ní hrát na bicí.“
Z téže kompilace jsme pak vybrali ještě další píseň, přidali jsme několik mých oblíbených jako například Burying Ground od gospelové skupiny The Sensational Nightingales nebo píseň You’ll Want Me Back od Curtise Mayfielda. S dalšími nápady přišli muzikanti z kapely, a tak deska pomalu vznikala. Korunu všemu nasadil Steve, když řekl, že půjdeme nahrávat do Capitol Studios v Hollywoodu, a tak jsme najednou měli k dispozici legendárního mistra zvuku Ala Schmidta.
Úplně to změnilo naši náladu. Když do tohoto studia jen vkročíte, okamžitě na vás dýchne jeho dlouhá historie. Vidíte tam fotografii Lese Paula, který pracoval na jeho vybavení, a také Nata Kinga Colea, Franka Sinatry nebo Beach Boys, kteří tam nahrávali. Už to, že jste mezi těmi snímky, vytvoří neopakovatelnou atmosféru.
Lidovky.cz: Takže samotné studio může ještě než začnete nahrávat změnit atmosféru desky?
Ano, může změnit vaši náladu, může změnit i váš postoj k hudbě, kterou nahráváte. Podobné pocity jsme měli, když jsme natáčeli ve Willie Mitchell’s Royal Studios v Memphisu. I to nám tehdy zařídil Steve. Právě tohle on umí. Dokáže vykouzlit skvělou náladu, navodí ty správné vibrace.
Lidovky.cz: Když vybíráte na své album převzaté písně, co je pro vás důležité? Pocta konkrétním verzím, které znáte, nebo spíš obecně příběhy, které vyprávějí?
Od všeho něco. Je to ten příběh, ale také základní feeling. A často jsou to také vzpomínky. Na svá alba zařazuji písně, které znám a při jejichž poslechu si často vybavím nějakou příhodu nebo náladu ze své minulosti. Ta píseň vás tedy vrací ke starým vzpomínkám, například do doby, kdy jste byl teenager a byl zamilovaný. Nebo si vzpomenete, jak jste šel kdysi parkem nebo ulicí a měl před sebou svůj první koncert. Písně nám vracejí krásné vzpomínky. A někdy i špatné vzpomínky, ale vždy je tam něco, co vás na takových písních z minulosti může přitahovat. Může to být příběh, může to být nálada, může to být melodie.
Lidovky.cz: Vím, že se zajímáte o architekturu. Snažíte se během turné prohlédnout si města, ve kterých vystupujete?
Naše současné evropské turné je hodně intenzivní, někdy máme i čtyři koncerty bezprostředně za sebou a teprve potom jeden den pauzu. Nebude tedy asi moc času na prohlídky měst.
Lidovky.cz: A co třeba design sálů, ve kterých hrajete? Je pro vás důležitý?
Důležitý je samozřejmě především zvuk. Ale rád si samozřejmě během zkoušky, kdy jsou rozsvícená světla, prohlédnu zajímavý sál. Jsou to někdy opravdu krásná místa. Ale jakmile začne koncert, světla zhasnou a my se soustředíme na hraní.
