Hlavní hvězda letošního filmového festivalu Julianne Moorová přivezla do Karlových Varů rodinu, ba co víc: přímo reklamu na rodinu. Partnerství s režisérem Bartem Freundlichem si nemohla vynachválit při pátečním přebírání Křišťálového glóbu ani na sobotní tiskové konferenci. Slovy obdivu vůči své manželce a radosti z profesní spolupráce s ní nešetřil ani režisér. Byť někdy si prý podle něj rozumějí až moc: „Komunikujeme někdy i beze slov, což se na jedné straně opravdu hodí, ale zároveň to občas věci trochu komplikuje. Jako režisér musíte řešit obrovské množství věcí, zapadá vám slunce, někoho nemůžete sehnat, je problém s kostýmem a obvykle by herec těchhle starostí měl být ušetřen, ale ona na mně to napětí pozná a je pak pro ni těžší se soustředit.“
  |
Snímek Po svatbě, který manželé ještě spolu s hercem Billym Crudupem do Karlových Varů přivezli, je také o rodině. Vychází ze stejnojmenného filmu Susanne Bierové z roku 2006. Dánská režisérka dokázala do jednoho příběhu naskládat děti v indickém sirotčinci, velké tajemství dobře situované západní rodiny a smrtelnou chorobu jednoho z hlavních hrdinů. Kdo nemá rád prozrazování děje, nemusí číst dále, v původním filmu jde nicméně konkrétně o to, že dánský lidumil pečující v Indii o zmíněné sirotky je povolán do vlasti, kde mu tajemný mecenáš chce pro sirotčinec věnovat velkou sumu peněz.
Brzy se však ukáže, že z boháčovy strany jde o rafinovaný plán. Postupným odhalováním vyjde najevo, že úspěšný podnikatel před lety vyženil dceru, jejímž otcem je ve skutečnosti právě onen pečovatel o indické sirotky. Ten o svém otcovství neví a je zaskočen stejně jako dotyčná dcera, která se právě vdává za ukázkový exemplář povrchního kariéristy.
Situace je velmi emocionálně vyhrocená, a to ještě vůbec není všechno. Zjistí se, že podnikatel vše zpunktoval proto, že je těsně před smrtí, což zatím nikdo nepoznal. Chce si i posmrtně zachovat kontrolu nad svou milovanou rodinou, a proto se rozhodl do ní začlenit biologického otce dcery, kterou vychoval. Ten má na oplátku po boku budoucí vdovy vychovat jeho dvě mladší děti. Nejlepší na celém plánu je, že vyjde a všichni jsou spokojení, včetně zabezpečených indických sirotků. Jednoho z nich by si novopečený otec dospělé dcery rád vzal k sobě na Západ, ten to však odmítne. Člověk zkrátka nemůže mít všechno. Proč se film jmenuje Po svatbě, když motiv dceřiných vdavek je ten nejodbytější, zůstává tak trochu záhadou.
Obohacení Amerikou
Susanne Bierová to se svým melodramatickým hlavolamem dotáhla až k nominaci na Oscara pro neanglicky mluvený film. To se Bartu Freundlichovi, který děj většiny filmu přesadil do New Yorku a dodal mu americkou vehemenci, stát nemůže. Nicméně ambice mu nechybí a dokázal zdánlivě nemožné, totiž zkomplikovat už tak krkolomný děj ještě tím, že hlavními postavami učinil ženy.
Žena ovšem může poměrně těžko přivést na svět dítě, aniž by o tom nevěděla; musela se ho tedy pro účely příběhu po porodu vzdát, zatímco její partner si dcerku bez rodiččina vědomí ponechal. „Právě díky tomu, že jde tentokrát o ženy, tak ty postavy provádějí velmi vědomé činy,“ vysvětlila Julianne Moorová na tiskové konferenci, čím ji manželova idea oslovila.
Bart Freundlich měl ostatně i jiné nápady: zatímco v původním filmu hraje pečovatel se svými svěřenci tak nanejvýš kopanou, v novém provedení učí ušlechtilá bílá dáma v podání Michelle Williamsové indické děti meditovat. A v rámci navazování přervaných rodinných pout posléze dojde i na objímání kamenného kvádru.
Karlovy Vary 2019 - banner - článek
Jak to bylo s chlebíčky
O potěchu návštěvníků se na úvod festivalu dále postaral koncert skladeb kapely Beatles v podání Českého národního symfonického orchestru. Zástup posluchačů před hotelem Thermal mohl v pátek díky procítěnému uchopení oblíbených melodií zavzpomínat na film Miloše Formana Hoří, má panenko s proslulou interpretací písně From Me To You.
karlovy vary 2019 |
Vyšňoření hosté úvodního ceremoniálu měli k tomuto hudebnímu dárku ještě bonus. V jeho rámci se nepodávaly socialistické chlebíčky s vejcem, jak zdůraznil moderátor večera Marek Eben (a provětral tak vtip nacvičený v souvislosti s úspěšným albem bratří Ebenů Chlebíčky). Protože proběhla sametová revoluce, dostali hosté v předsálí krevetové jednohubky a melodii z Nemocnice na kraji města v jemném podání komorního tělesa. (V ještě elitnějším VIP salonku možná sólový umělec k ústřicím dovezeným z Cannes zahrál směs melodií z pohádek Zdeňka Trošky, to však autor těchto řádků neví, neboť tam nebyl.)
Sladký život v Karlových Varech je od těch chvil v plném proudu a projekce náročných filmů střídají nevázanou zábavu. Při noční cestě z kina tak lze zaslechnout třeba debatu mírně podroušených mladých lidí na téma, že za sto let budou všichni z přítomných po smrti. Festivalové léto budiž pochváleno.
