Rusalka s premiérou v pražském Národním divadle v roce 1901 je už několik desetiletí celosvětově nejčastěji uváděnou českou operou. Antonín Dvořák s libretistou Jaroslavem Kvapilem jí přiřkli žánrovou charakteristiku „lyrické pohádky“.
Pro dnešní režijní trendy však Rusalka svým námětem o nešťastně zamilované vodní víle zrazené lidským světem otevírá široký prostor pro výklady od drastických aktualizací podle skutečných příběhů s patologickými mezilidskými vztahy nebo environmentálními katastrofami přes freudovské psychoanalýzy a psychothrillery po „neškodná“ pohádková zpracování – ať už to Zdeňka Trošky nebo v parku a před zámečkem ve Vysokém u Příbramě, kde Dvořák Rusalku komponoval, pod loketským hradem u meandru Ohře či v parku zámku Liteň s jezírkem, grottou pro příbytek Ježibaby a salou terrenou pro zámek.
