LN Jak podle vás souvisí sex s politikou?
Velice, je přece známo, že vliv žen na politiky je výrazný, ženy v podstatě řídí světovou politiku přes svoje muže, dodávají jim sebevědomí a tlačí je před sebou. V rámci výtvarného umění jde v tom směru o vyjádření groteskního pohledu, o zdůraznění obsahu a myšlenky.
LN Jak jste vlastně v předchozím období dospěl právě k tématu brouků? Měla to být metafora naší společnosti?
Lidé nejdřív vnímali moje obrazy dekorativně, pop-artově. Ale mě vždycky zajímalo, jak se k sobě chováme. Broučí hemžení vyjadřovalo vztahy, které jsou pro komunikaci velmi důležité. Jinak se každý chová, když je v davu, a jinak, když je sám.
LN Navazuje vaše současná tvorba, kterou právě prezentujete v Nové síni, na ranou uvolněnou malbu?
Určitě, v této fázi jsem se do malby snažil dostat všechno, čím jsem zatím prošel. Zkoušel jsem abstrakci, pak jsem došel k figuraci. Pro broučí období, které se nakonec protáhlo na deset let, je typická trpělivost. Ale všechno se nakonec vyčerpá. Chtěl jsem teď do malby dostat všechny zkušenosti, podmalba je často úmyslně nesourodá s horní vrstvou. Můj projev je teď uvolněný, zajímá mě gesto, zaznamenání energie. Jde mi o spontánnost vycházející z kresby. V současnosti jsem vlastně od začátku přes brouky uzavřel jakési kolečko. V mé nynější malbě se dá najít všechno, k čemu jsem v průběhu času došel.
LN Jak na vás působí každodenní setkávání s mladými lidmi, se studenty?
Mám rád prostředí akademie, znám ji z období hned po revoluci, kdy tam panovala euforie. Tehdy se pracovalo s velkým nasazením, všichni jsme chtěli z této atmosféry těžit. Vážili jsme si toho, že jsme se do školy třeba už jako starší vůbec dostali. Dneska jsou často ateliéry poloprázdné, ale je jiná doba, studenti se leckdy musí sami živit. Rád konfrontuji či srovnávám své názory s názory mladých lidí. Sleduji způsob myšlení nastupující generace, to člověka osvobozuje od jeho zavedených zvyklostí a rituálů. Když je malíř sám v ateliéru ponořen do tvorby, tak dochází po čase k riziku, že se přestane vyvíjet. Důležité jsou pro mě společné zájezdy za uměním, pak o našich dojmech se studenty diskutujeme. Hrozně důležitá je zpětná vazba. I když člověk neučí, měl by se setkávat s mladšími umělci.
LN V čem vidíte přednosti i nedostatky nastupující generace?
Pro mladé umělce je typické běžné užívání nových médií. Většinou dokonale ovládají různé počítačové programy, otevírá jim to široké pole možností. Ale jejich tvorba je někdy až příliš komplikovaná, takže se v ní nemusí vyznat ani umělec, natož laik. Mnozí by měli pracovat sdělněji, mít na zřeteli, že jejich projev by měl být srozumitelný pro diváky. Když procházíte výstavou, tak vás vždycky zaujme něco, co je hned čitelné, co nepotřebuje další vysvětlení. Někdy je v projevu mladé generace těžko rozpoznatelná hranice mezi uměním a komerčním využitím. Některé věci se uměle povyšují na umění jen tím, že jsou prezentovány v galeriích.
LN Ovlivňuje vaši malbu hudba a rytmus bicích, na které sám hrajete?
Hodně poslouchám rockovou a alternativní hudbu, Rádio 1, kde každý dýdžej preferuje jiný styl. Mám rád bicí, to je pro mě uvolnění. Když začínám malovat obraz, tak si nejradši pouštím něco energického, pak už třeba něco lehčího. Líbí se mi hodně kapel, například Nine Inch Nails s jejich vynikajícím zpěvákem Trentem Resnorem. Ale maluju i bez hudby, jen potřebuju být určitým způsobem naladěn.
LN A co vaše fotografování?
To je zase trochu jinak, ale někdy fotografie použiju. Mám třeba vzpomínky na určité místo a využívám je jako pozadí obrazu. Z fotek jsem vytvářel koláže, skládáním různých motivů a jejich vzájemnou konfrontací se objevují dosud skryté významy. Metodu koláže využívám i v obrazech, někdy staré obrazy přemalovávám a část využiju pro nový. Náhodná setkání starších a nových motivů mě zajímají, spojují se tak různé časy, vznikají vztahy, na které bych jinak nepřišel.
LN Dřív přežíval názor, že je sport s uměním skoro neslučitelný. Ale dnes se sportu věnuje až překvapivé množství výtvarníků. Může sport ovlivnit umělecký projev?
Spousta umělců se trochu stydí, že se věnuje sportu. Je to ale jedině výhoda, sport s sebou přináší soutěživost, což se sice s uměním neslučuje, ale třeba i díky sportu se člověk snaží dosáhnout dokonalosti. Asi nemůže ovlivnit způsob myšlení. Mě osobně baví hrát tenis, vyčistí to hlavu.
LN Jak vidíte budoucnost malby a nových médií?
Jde o vyrovnané disciplíny. Nová média užívají složitější technologie, malba je asi nejupřímnější, promítá se do ní všechno. Malbou lze ovšem vyjádřit cokoliv, stejně jako novými médii. Na něco se však hodí víc nové technologie, k vyjádření určitých představ zase klasičtější prostředky. Jen jde o to, zvolit ty správné.
LN Má české umění šanci prorazit ve světě, v tvrdé mezinárodní konkurenci?
České umění je na dobré úrovni, ale prosadit se na zahraničním trhu je stále velmi obtížné. Konkurence je na veletrzích velká, zavedené galerie si konkurenci mezi sebe nepustí. Spíš se v několika případech stalo, že naše autory zastupují zahraniční galerie (Zdeněk Sýkora, Jiří Kolář, Ján Mančuška ). Hned po skončení komunistického režimu, v období zvýšeného zájmu, se podařilo prorazit několika osobnostem.
LN Neodvádí to nepřeberné množství informací od soustředěné práce?
Každý si musí uvědomit, co vlastně chcec. Lze se věnovat jen umění nebo také umění ve spojení s politikou. Zdá se mi, že se někdy bereme příliš vážně, chce to odlehčení. Je důležité pracovat svobodně a upřímně, přirozenost se ale musí obohatit zkušeností a znalostí. Některá díla se mi zdají zbytečně "vyspekulovaná", ani pocitově nezaujmou. Aby umění zaujalo, má být výtvarné, čitelné, jednoduché, může mít i sociální aspekt.
LN Je kvalitní umění dostatečně podporované státem? Nebo se mu daří lépe, když musí překonávat těžkosti?
Měly by být podporovány konkrétní zajímavé projekty, kvalitní realizace ve veřejném prostoru, kterých je například v Praze nedostatek. Kdo o tom bude rozhodovat, že? Určitě ale není vhodná globální podpora.