„Je to radost, když galerie ožívá, když se plní návštěvníky, když je slyšet napjatý šum před zahájením nové výstavy, když se prostor zaplní zvídavými dětmi při výtvarných dílnách, když je večer slyšet zajímavé čtení poezie, “ zasní se při popisu své práce v Topičově saloně na Národní třídě Anna Kučerová, jednatelka Společnosti Topičova salonu. Není těžké si představit, že v “Topičovi” to žije.
Dlouho ale nebude. Nebo alespoň ne tak, jako doposud. Spolek má do poloviny příštího roku prostor opustit. Jiří Rybář, jednatel společnosti 1. Art Consulting Brno-Praha, a zároveň generální sponzor a provozovatel Topičova salonu, tvrdí, že s koncepcí výstav pořádaných spolkem Topičova salonu dlouhodobě nesouzní. „Hlavně díky regionální úrovni výstav, která se postupně začala odklánět od původní myšlenky předvádět to nejlepší z výtvarného umění v jedné z nejstarších výstavních síní v ČR. V podstatě jsme z přípravy výstav vypověděli pouze současné dámské osazenstvo, které nahradí profesionálové,“ tvrdí Rybář.
Toto vyjádření si ale rozporuje s realitou. Z galerie mají odejít nejen ženy ze spolku, ale Společnost Topičova salonu jako celek. Jejími členy jsou například kunsthistorici, kteří přednášejí dějiny umění na Karlově Univerzitě. Jedním z nich je Milan Pech, kterého zpráva o ukončení činnosti spolku ve stávajícím prostoru šokovala. „Z centra Prahy by zmizela galerijní instituce, jejíž tradice sahá až do konce 19. století, s čímž lze ztěží něco v současnosti srovnávat, pokud nebudeme myslet přímo na Národní galerii nebo třeba Rudolfinum,” řekl Lidovkám.cz.
Historie Topičova salonuTopičův salon se proslavil již ve svých začátcích. Jeho aktivity zdobily ústí Národní, tehdy Ferdinandovy, třídy od dob otevření Národního divadla. V secesním domě od Osvalda Polívky, v otevřených světlých prostorách s železným stropem se nelze zcela odpoutat od jeho původní slávy. |
Anna Kučerová dosud vnímala spolupráci s aukční síní Jiřího Rybáře jako oboustranně výhodnou symbiózu: „Aukční dům byl v roli hlavního finančního partnera našeho Spolku a zajišťoval nám prostory pro činnost, které bychom si jinak nikdy nemohli dovolit. Na druhou stranu Společnost Topičova salonu dělala systematickým budováním dobrého jména galerie Topičův salon dobré jméno a reklamu i aukčnímu domu.” Jako důvod vystěhování spolku má být podle Anny Kučerové pouze plánovaná změna vlastnické struktury v aukční síni. O tom, že je společně s kolegyněmi považovaná Jiřím Rybářem za neprofesionálku, neměla tušení.
Další komerční galerie v centru Prahy?
Za Společnost Topičova salonu se okamžitě veřejně postavily osobnosti současné výtvarné scény. Výtvarník Jakub Janovský například napsal: „Byla by velká škoda v záplavě všelijakých komerčních galerií přijít o takovou značku, jakou Topičův salon bezesporu je.”
Kulturní přínos aktivit spolku uznává i Petr Burgr, radní pro kulturu na Praze 1. Do úvah o budoucnosti Topičova salonu se zatím nechce pouštět. Lidovkám ale sdělil, že kontaktoval majitele objektu Martina Stránského, aby ještě zvážil vystěhování Společnosti Topičova salonu z důvodu dlouholeté tradice činnosti Salonu jako takového. Jenže Martin Stránský se odmítl mediálně vyjádřit s tím, že věc komunikuje přímo Jiří Rybář.
Společnost Topičova salonuSpolečnost Topičova salonu je spolek, o jehož činnosti rozhoduje demokraticky Valná hromada během pravidelných zasedání. Jejich členy je několik aktivních a kompetentních kurátorů a kunsthistoriků, disponují tedy odbornou kvalitou. |
Jiří Rybář své odpovědi pro LN bohužel dále nerozvedl. Nevíme tedy, jaké profesionály hodlá pro svou koncepci Topičova salonu oslovit, a které významné kurátory už oslovil. Nevíme, v čem spočívá jím zmíněná neprofesionalita některých současných členek spolku, a jak souvisí s jejich pohlavím. Nevíme ani, kdo bude po odchodu spolku pořádat vzdělávací aktivity, workshopy, výtvarné dílny, promítání filmů nebo každoroční výstavní projekty studentů Univerzity Karlovy zvané Crashtest, které teď k Topičově salonu patří. Víme jen, že Jiří Rybář plánuje vystavovat nejen tuzemské, ale i zahraniční umělce.
A slibuje, že Topičův salon nebude pouze komerční prostor, jako tomu podle něj historicky bylo. Společnost Topičova salonu se ale bojí pravého opaku, tady komercializace a obsahového vyprázdnění Salonu.
Kam se Společnosti Topičova salonu příští rok nakonec uchýlí? To se zatím neví. „Jestli se nepodaří Topičův salon zachránit, bude to pro Prahu mimořádná ztráta. Zmizí nejen výborně spravovaná galerie, ale také svého druhu kulturní centrum,” varuje historik umění Milan Pech. „Hrozí také, že dosavadní vydavatelská činnost Společnosti skončí. To by byla nesmírná škoda. Souvislá řada svazků o dějinách Topičova salonu, kterou společnost od roku 2011 vydala, je unikátní. Žádné podobně zpracované dějiny srovnatelné instituce v Praze neexistují. V plánu jsou přitom další publikace, kromě knihy o zakladateli Topičova salonu Františku Topičovi, také historie jiných soukromých pražských galerií, které v minulosti významně spoluutvářeli kulturní milieu hlavního města,” dodává Pech.
Společnost zatím skrze iniciativu “Nenechte Topiče utopit” hledá prostor pro své další působení.