Lidovky.cz: Proč vlastně Zelený Raoul loni skončil?
Upřímně – nevím. Zelený Raoul vycházel osmadvacet let a měl jenom dva výpadky: jednou kvůli jedenáctému září 2001, podruhé o pár let později, kdy jsem měl brutální horečky, čtyřicítky, a fakt nešlo kreslit. Jinak poctivě týden co týden: Vánoce Nevánoce, narozeniny nenarozeniny. Bavilo mě to ale moc. A pak najednou z časopisu začali mizet lidi, kteří ho zkraje devadesátých let zakládali. Nepřikládal jsem tomu příliš váhu, dokud mi loni v září nepřišel mail, že Raoul končí. Byl jsem zrovna ten víkend v Bruselu a byly to jedny z nejintenzivnějších dnů, co jsem zažil. Šok – a pak stovky mailů a telefonátů...
Lidovky.cz: Stýská se vám po Raoulovi? Nebo to po těch osmadvaceti letech plného zápřahu vidíte po roce spíš jako úlevu, vysvobození?
Nejdřív jsem byl trochu naštvaný, tu novou situaci jsem moc nechápal. Po pár hodinách, možná dnech to ale odlehlo, říkal jsem si, že budu mít konečně trochu volného času. Jenže netrvalo to ani týden a přišla nabídka na novou spolupráci. Ideálně hned. Vzniknul Dezoland. A já jsem zas ten křeček v kole. Prázdniny se nekonají.
Lidovky.cz: Ale určitě ubylo výhružek a žalob.
S Raoulem to byl denní chleba. Že mě zmlátí, zabijou. Stovky a stovky anonymů. Taky spousta žalob.
