Začíná v Ypsilonce nová éra? Režisérka Říhová v Černé vodě vsadila na křehký svět emocí

Ani Schimmelpfennig není autor, který by se v Ypsilonce objevoval, ale volba je to dobrá, jelikož jde o dramatika, který nabízí velkou volnost v pojetí. Černá voda vykazuje určitou podobnost s Arabskou nocí téhož autora, i ona je utkaná z monologů postav, sebereflexí, pocitů a komentářů. Je to svět křehký, který střídavě naráží na realitu. Zároveň se tu prolínají časové roviny, minulost se vynořuje z mysli postav, a je to minulost plná někdejší touhy a nadějí, které se ve zpětném pohledu jeví pošetilé, skoro i naivní, idealistické. Právě tato konfrontace s minulostí je vlastně výpovědí hry, to, že v určitém bodu života už není cesta zpátky, zavře se jako hladina tmavé vody. Nelze se vracet, i když lze třeba vykročit jinudy.